Úplně nejradši bych se tomuhle emotivnímu vyhnul. V půlce prosince bych se zamrazil a doufal, že neskončím na vánoční tabuli. Na konci ledna, když by už úvodní nadšení opadá, by mi z prstů kapala voda a já bych pokračoval tam, kde jsem skončil. Číst dále
Jste to, co si navlíknete! Přesně proto, se ze mě v zimním období stává nefalšovaná cibule. Přesně tak dopadnu, když se snažím objevit kouzelnou kombinaci pro danou teplotu, oblačnost, rychlost větru a aktuální přeháňkové situaci. Začal jsem dokonce uvažovat nad oblekovým deníkem, kterým bych nakrmil umělou inteligenci, co by ze mě sejmula tahle složitá rozhodnutí. A kdyby mi byla zima, měl bych vhodnou oběť. Číst dále
Začalo to úplně nevinně. Přečetl jsem si několik knížek o tom, že spánek opravdu není vhodné podceňovat a já jim uvěřil natolik, že jsem si vybudoval nové návyky. Zahodil jsem společenskou fasádu, že spí jen třasořitky, a že být znaven životem je výsadou bohémů. Stal se ze mě spáč tělem i duší. Číst dále
Na spaní venku jsem si musel zvyknout. Byla to pro mě čirá nepřirozenost. Úplně proti přírodě! V noci mě má před světem chránit střecha, čtyři stěny a dveře na petlici. A když mi hrozí zima, chci ohulit topení a přidat druhou peřinu. Jenže na kole si musím vystačit jen s tím, co si vezu. A toho nesmí být moc. Číst dále
Zatímco do Lednice jsem cestoval přes půl republiky, Karlštejn mám prakticky za barákem. Strategické umístění přilákalo velké množství „Pražáků“ a startovní listina byla zaplněná k prasknutí. Závod tentokrát sliboval nejen lesy, ale i slušné převýšení. Na stoupací výzvu jsem se nesnažil připravit kopcovitými tréninky, ale psychickou sugescí, že to nějak dám. Číst dále
Prach. Polňačky. Rychlost. A víc prachu. Takový byl půlmaratón v Lednici. Naposledy jsem tuhle vzdálenost běžel před čtyřmi lety. V té době jsem ji považoval za monstrózní a na její pokoření jsem mobilizoval všechny síly. Co jsem ale startoval na Jizerské padesátce, ztratil jsem respekt. Už to není boj o přežití, ale boj o rychlost. Číst dále
Když jsem poprvé slyšel o „cyklotermosce“, ohrnoval jsem obočí a tvářil se škaredě. Když jsem ale v průběhu čtyřhodinové vyjížďky popíjel vodu i s kusy ledu, rozhodl jsem se k té podivné ideje vrátit. Už v průběhu chladného podzimu jsem si vyzkoušel, že když do sebe kopnu horký čaj, povzbudí mě to fyzicky i psychicky. Číst dále
Určitě nejsem jediný, kdo si všiml, že dnešní doba je neuvěřitelně sentimentální a neustále nás vrací do doby našich babiček či spíše prababiček a v některých případech až před brány neolitické revoluce. I já se teď budu vracet k moudrosti předků a předložím vám nezlomné argumenty, že občas je dobré vzít do ruky brk, nebo propisku, a pergamen, nebo papír, a něco inteligentního sepsat. Číst dále
Závislosti si obvykle spojujeme s něčím negativním – s nezdravým jídlem, s drogami nebo s alkoholem. Jenže závislost tím není podmíněna zjevným negativem. Jde o množství. V malých dávkách lék, ve velkých dávkách je všechno jed. Stejně jako sport. Číst dále
Přece proto, abychom si odpočinuli! Ale omluvte mou nezdvořilost, na řečnickou otázku se přece neodpovídá. Proč spíme je navíc název knihy, kde se Matthew Walker snaží říct jednu důležitou věc rozepsanou na 400 stran – spěte. Spěte do růžova. Číst dále
