Michal Ozogán

Zatímco do Lednice jsem cestoval přes půl republiky, Karlštejn mám prakticky za barákem. Strategické umístění přilákalo velké množství „Pražáků“ a startovní listina byla zaplněná k prasknutí. Závod tentokrát sliboval nejen lesy, ale i slušné převýšení. Na stoupací výzvu jsem se nesnažil připravit kopcovitými tréninky, ale psychickou sugescí, že to nějak dám.

Prach. Polňačky. Rychlost. A víc prachu. Takový byl půlmaratón v Lednici. Naposledy jsem tuhle vzdálenost běžel před čtyřmi lety. V té době jsem ji považoval za monstrózní a na její pokoření jsem mobilizoval všechny síly. Co jsem ale startoval na Jizerské padesátce, ztratil jsem respekt. Už to není boj o přežití, ale boj o rychlost.

Když jsem poprvé slyšel o „cyklotermosce“, ohrnoval jsem obočí a tvářil se škaredě. Když jsem ale v průběhu čtyřhodinové vyjížďky popíjel vodu i s kusy ledu, rozhodl jsem se k té podivné ideje vrátit. Už v průběhu chladného podzimu jsem si vyzkoušel, že když do sebe kopnu horký čaj, povzbudí mě to fyzicky i psychicky.

Určitě nejsem jediný, kdo si všiml, že dnešní doba je neuvěřitelně sentimentální a neustále nás vrací do doby našich babiček či spíše prababiček a v některých případech až před brány neolitické revoluce. I já se teď budu vracet k moudrosti předků a předložím vám nezlomné argumenty, že občas je dobré vzít do ruky brk, nebo propisku, a pergamen, nebo papír, a něco inteligentního sepsat.

Závislosti si obvykle spojujeme s něčím negativním – s nezdravým jídlem, s drogami nebo s alkoholem. Jenže závislost tím není podmíněna zjevným negativem. Jde o množství. V malých dávkách lék, ve velkých dávkách je všechno jed. Stejně jako sport.

Přece proto, abychom si odpočinuli! Ale omluvte mou nezdvořilost, na řečnickou otázku se přece neodpovídá. Proč spíme je navíc název knihy, kde se Matthew Walker snaží říct jednu důležitou věc rozepsanou na 400 stran – spěte. Spěte do růžova.

Druhá část povídání o mojí cyklistické pouti na sever k Baltskému moři. Už jsem se naučil, že většina lidí mi nerozumí a osvěžoval jsem si ein, cvaj, draj ze školních let. V závěru mojí cesty se ukázalo, že jedna výzva je dostat se na místo a druhá výzva dostat se i zpátky.

Letos jsem cyklistice moc prostoru nevěnoval, a krom občasného ranního dojíždění jsem se nikam dál nepodíval. A to je obrovská škoda. Vždyť kolo mi dává svobodu vydat se prakticky kamkoliv se mi zamane. Jen mít dost času… Letos moje volba padla na dálkovou cyklotrasu Nisa-Odra, která vede až k pobřeží Baltu. Dojet k moři zní moc hezky.

Lyžařský závod Jizerskou padesátku zná snad každý. Aspoň si to myslím, protože o něm ví i takový běžkařský neznaboh jako jsem já. Jelikož mi pojíždění na dvou prknech připnutých k nohám přijde jako nebezpečná zábava, zvolil jsem raději letní verzi závodu. Slavnou padesátku jsem si chtěl zaběhnout a zařadit se do nepočetného klubu ultramaratónců.

Airbnb je skvělá služba, díky které se lehce ubytujete prakticky kdekoliv na světě. I proto jsem ji využil už šestkrát. Zkušenost je ale pokaždé jiná, protože v každém městě žijí jiní lidé a své domovy nabízí jiní hostitelé. Proto bude váš zážitek vždy nový, ať už si přečtete, kolik zkušeností chcete. Alespoň to ale trochu otupí strach z neznáma.