Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Závislost na sportu

Závislost na sportu

Publikováno 14.12.2018 Publikováno Vlastní silou Počet komentářů 0

Závislosti si obvykle spojujeme s něčím negativním – s nezdravým jídlem, s drogami nebo s alkoholem. Jenže závislost tím není podmíněna zjevným negativem. Jde o množství. V malých dávkách lék, ve velkých dávkách je všechno jed. Stejně jako sport.

Úplně náhodou jsem na internetu narazil na menší anketu, která zkoumala závislost atletů na sportu. Není překvapivé, že nejvíce ohrožené skupiny spadají do kategorie ultra. Když je rozdělíme na disciplíny, jsou to triatlonisté, následováni běžci a cyklisty.

Sklony k závislosti podporuje:

  • Nositelná elektronika
  • Gamifikace cílů – například všechny ty líbivé odznáčky
  • Sociální sítě

V zásadě jde o veškeré nástroje, které vás mohou motivovat k dosažení vašich cílů. Jenže, co je v začátku důležité nakopnutí, se později změní v obsesi. Neexistence motivace vyvolá problémy stejně jako její přebytek.

Obecně platí, že všechno má dvojí ostří. Srovnávání s ostatními může být skvělá motivace k lepším výkonům. Na druhou stranu může vést k depresi (nikdy nebudu tak dobrý jako ostatní) nebo k přehnaným nárokům na sebe sama a nerealistickým plánům, které nevyhnutelně povedou ke zraněním.

Jak se ale dá definovat závislost na sportu? A existuje vůbec? V anketě, kterou jsem na začátku zmiňoval, se mluví pouze o rizikových faktorech, ne o závislosti samotné. Tu by musel odhalit až školený psycholog.

Seznam „symptomů“ je následovný:

  • Cvičení je pro vás velmi důležité
  • Zvyšujete tréninkové dávky
  • Používáte cvičení na zlepšení nálady
  • Máte problém „necvičit“
  • Cítíte vinu, když necvičíte
  • Po pauzách se ke cvičení vracíte s vyšší intenzitou
  • Sport dává vašemu životu smysl a bez něj se cítíte ztracení
  • Soutěžení způsobuje konflikty mezi vašimi přáteli, rodinou a prací

Na většině z výše uvedených bodů není nic špatného. Větší intenzita, větší rychlost patří k přirozenému vývoji. Někomu přináší sport do života smysl – proč ne! A zlepšení nálady … tak kvůli tomu to snad děláme.

Je těžké tyto symptomy nějak kvantifikovat. Najít hranici závislosti. Musíme hledat vnitřní uměřenost v tom co děláme. Svět nás neustále nutí podávat větší výkony, bořit hranice možností a je velmi snadné se z toho zhroutit. Myslím, že je důležité najít rovnováhu mezi světem a našimi vnitřními hodinami.

Nejsem psycholog, abych tady rozdával nějaké rady. Závislost na sportu mi ale přišlo jako zajímavé téma, nad kterým stojí za to se zamyslet.

A pamatujte – závislý je ten, kdo ví, že závislý není.


Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Lidé, které už nikdy neuvidíme

Lidé, které už nikdy neuvidíme

Všichni to víme…

Zobrazit →

Zuřivá bestie v pokojíčku, vol. 2

Zuřivá bestie v pokojíčku, vol. 2

Nedávno tomu byly přesně dva roky, co jsem si z útulku vzal kocoura Alexandra. Tehdy jsem ještě netušil, že tato událost se zapíše zlatým písmem do kroniky mých životních chyb. Když mě milovaná šelma pokousala jako smyslů zbavená, vrátil jsem ho a zapřísahal jsem všechny bohy, že si už nikdy dospělého kocoura z útulku nevezmu. Hádáte správně. Je u nás doma. Říkáme mu Bramborák.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články