Proč spíme?

Mým úkolem tady nebude papouškovat moudra z knihy. Koho téma zajímá, jistě si ji přečte. Já bych se s vámi rád podělil o to, proč ze mě Proč spíme udělalo poctivého spáče.

Je to pár měsíců, co jsem se naučil, že aby čtení podobné knihy mělo pro mě smysl, musím si dělat poznámky. Jinak totiž poslední stránku zavřu s tím, že to bylo super, vstřebal jsem nové informace a ty se pak rozlijí v „pěně dní“. V dlouhodobém horizontu mi nic nepřinese.

I když jsem měl záložku v Evernotu připravenou, u Proč spíme jsem si nic nesepsal. Beru to tak, že mě kniha odzbrojila.

Tisíc a jedno negativum spánkové deprivace

Bylo by odměně nefér, kdybych tvrdil, že kniha je jen přehlídka důsledků nespavosti, i když to ve mě v tomhle ohledu zanechalo hlubokou stopu. Nejsilnějším momentem bylo povídání o prionech, které vám rozkoušou mozek v těch místech, které řídí spánek a tím vám znemožní se vypnout. Ale nechci vás strašit, nemoc je to opravdu vzácná.

Samozřejmě všichni víme, že spánek je důležitý. Jenže taky víme, že chipsy nejsou nejzdravější pochutina, a přesto se jich u nás ročně spořádá 12 tisíc tun. Jenže číst si reálně o všech negativech únavy, jak je popisují vědecké studie a experimenty mi otevřelo oči.

Nejnebezpečnější je pocit, že spánek je vlastně ztráta času a je třeba ho co nejvíce osekat. Vždyť namísto chrápání se dá dělat tolik zajímavých věcí! Je tu i velký tlak společnosti. Zrovna nedávno na mě zapůsobilo tvrzení Andreje Babiše, že pracuje až 18 hodin denně. Hejtmanka Karlovarského kraje se nedala zahanbit a i ona si těch hodin odmaká až 20. A ony ty výsledky podle toho také vypadají… Stále panuje mýtus, že když někdo pracuje déle, pracuje lépe.

Únava je jako závislost

Dlouho jsem měl i pocit, že když spím méně, jsem méně unavený. Jenže jak píše Matthew Walker ve své knize, chronicky unavení lidé často nedokáží objektivně posoudit svůj stav.

Neschopnost uvědomit si únavu a zpomalené reakce je zvláště nebezpečné v dopravě. Vyčerpaný řidič může být ještě pomalejší než člověk pod vlivem alkoholu. Nejhorší samozřejmě je, když se šofér vrací z flámu a je jak unavený, tak i opilý. To je vyloženě zabiják na kolečkách.

I samotný alkohol může náš spánek narušit. Po jedné skleničce sice usneme dříve, ale celkově to kvalitě spíše uškodí. V Proč spíme se dozvíte, že ideální je pít ráno.

Klíč k poznání

Jako jednu z nejpodstatnější vidím vysvětlení role REM fáze spánku. Ten slouží ke zpracování informací z krátkodobé paměti. Mozek rozhoduje, co se může zahodit a co se přesune do paměti dlouhodobé. Pokud je tento proces narušen, snadno přijdeme nabyté vědomosti.

Vtip je v tom, že nejdelší část REM fáze se odehraje především ke konci spánku. Pokud ji utkne zvonění budíku, může se lehce stát, že i když budete fyzicky odpočatí (hluboký spánek je nejdelší v počátku), nebudete se dobře učit.

Jestli sportujete, je pro vás REM fáze spánku neméně důležitá. I když používáte hlavně svoje svaly, ovládá je mozek. Pohyby posilujete tzv. „svalovou paměť“, které se opět ukládá do dlouhodobé paměti během REM fáze. A tu nějakými power napy a šlofíky rozhodně nenahradíte.

Vykašlete se na to a jděte spát

V knize se dozvíte mnohem více informací o spánkových cyklech, přirozeném biorytmu v těle, jak nedostatek spánku ovlivňuje výkonnost, pozornost i psychiku. Naťukne i sny a jejich vliv na fantasii, lucidní snění a vlastně všechno, co se spánku týká. Nechybí ani tipy, jak zlepšit jeho kvalitu. Rozhodně stojí za přečtení.

Není to vždycky jednoduché jít brzo spát. Zvlášť když mi den protekl mezi prsty a já nic pořádného neudělal nebo když řeším nějaký zapeklitý problém a cítím, že k řešení mi chybí jen kousíček. Jen většinou je nejlepší řešení jít spát a nechat to na zítra. Ostatně, říká se, že ráno moudřejší večera.