Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Psaní rukou neumírá

Psaní rukou neumírá

Určitě nejsem jediný, kdo si všiml, že dnešní doba je neuvěřitelně sentimentální a neustále nás vrací do doby našich babiček či spíše prababiček a v některých případech až před brány neolitické revoluce. I já se teď budu vracet k moudrosti předků a předložím vám nezlomné argumenty, že občas je dobré vzít do ruky brk, nebo propisku, a pergamen, nebo papír, a něco inteligentního sepsat.

Ani nevím jsem si téma vybral proto, že jsem nostalgicky vzpomínal na svoje dětství, kdy jsem dvojku z češtiny dostal jen proto, že jsem škrábal, nebo se vezu na té společenské vlně derevoluce. Já se ale nebudu nořit do hlubin dávnověku. Vždyť to není dlouho, co nejspolehlivější způsob zápisu představoval psací stroj.

Nebojte, nebudu doporučovat žádné extrémnosti. Že musíte psát brkem, který vlastnoručně vytrhnete huse z hřbetu. To by nebylo ani slušné ani veganské. Obyčejná propiska stačí.

Ale proč se v dnešní době vůbec namáhat a psát něco rukou? Papír nejde uložit do cloudu ani v něm vyhledávat. Použijete ho maximálně jako krmení pro umělou inteligenci.

Psaní by v nás rozvíjeli, když v období vzdoru jsme

Už na druhém stupni základní školy mi bylo psaní spíše na obtíž. Slohy jsem běžně psal na počítači, ale nebylo nám dovoleno je odevzdávat vytištěné. Pěkně si to napište rukou, říkávali. Prý, že to podporuje jemnou notoriku nebo tak něco. Jistě pochopíte, že na druhém stupni nepatří jemná notorika mezi vaše životní zájmy.

Jelikož jsem psával slohy poměrně dlouhé, vyšla mi obvykle jedna práce na jeden sešit. Učitel se nakonec nade mnou slitoval a udělil mi čestnou výjimku. Určitě byl taky rád, že to nemusel luštit. Tenhle kšeft byl win win.

Lepší jak omalovánky pro dospělé

Bez nějakých výzkumů mohu prohlásit, že psaní je skvělou terapeutickou pomůckou. Kromě klasického vypsání se ze svých strastí, které se dá praktikovat i na počítači, přináší jemná práce rukou zvláštní psychické uvolnění. Vlastně je jedno, jestli píšete, skládáte jeřáby nebo ryjete do lina. Efektem je vyšší stav mysli. Jen ty kouzla v něm nefungují…

A každý si najde svůj styl! Někdo se téměř kaligraficky piplá s každým písmem a málem si trhá vlasy, pokud jde jedna vlnka šejdrem. To už moc terapeuticky nepůsobí… A někdo zase jen rozšafně rozmáchne po papíře, že to přečte jen on sám za dobrého osvětlení a v pokročilém stádiu opilosti.

Psát tužkou všechno a vždy není úplně nejlepší nápad. Každá činnost má svoji míru a je třeba ji do svého života vložit rozumně.

Není lepších poznámek než těch ručně psaných

Já si zvykl psát rukou podrobnější poznámky ke svým plánům. Kdybych to vztáhl na povídky, sednu si ke stolu a črtám si děj, postavy, jejich motivy a rozuzlení. Hledám nápady, prosívám myšlenky a vybírám si ty nejlepší. Nakonec vznikne čmáranice, někdy větší někdy menší, která mi slouží jako osnova při samotném psaní.

Někdy to vyžaduje přepis do méně rozvášněné varianty. Jenže moje vášeň pro vymýšlení nikdy nevyschne, takže nikdy nevznikne nějaký úhledný text. A takové poznámky jsou ty nejlepší!

Pro náhodně poznámky, které mě napadají jako výkřiky během dne mi více vyhovuje telefon, protože je neustále po ruce. A delší texty se mi v tom taky psát moc nechce. Možná jen nejsem trénovaný.

A jako důkaz, že tenhle blog je opravdu starý, přináším článek, co jsem sepsal před pár lety na podobné téma: I papír čeká na svou apokalypsu. Už se opakuju.


Komentáře
  1. Teri Glint

    Teri Glint: Mám to dost podobně, články, povídky, úvahy, to všechno vzniká na počítači, ale krátké poznámky a tipy na články vznikají nejčastěji na papíře, protože tak se mi líp uvažuje. Pro mě asi nikdy nebude papír stoprocentně mrtvý.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Kam si během běhu strčit telefon

Kam si během běhu strčit telefon

Telefon je taková hnusná černá cihla, co ji pořád někam taháme. Kam ho uložit při běhu není jednoduché. Trvalo mi nějaké ty dva roky, než se mi konečně podařilo (doufám) najít to správné řešení.

Zobrazit →

Cyklotermoska Elite Deboyo

Cyklotermoska Elite Deboyo

Když jsem poprvé slyšel o „cyklotermosce“, ohrnoval jsem obočí a tvářil se škaredě. Když jsem ale v průběhu čtyřhodinové vyjížďky popíjel vodu i s kusy ledu, rozhodl jsem se k té podivné ideje vrátit. Už v průběhu chladného podzimu jsem si vyzkoušel, že když do sebe kopnu horký čaj, povzbudí mě to fyzicky i psychicky.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články

Instagram