Jak jsem podruhé reklamoval Fitbit Charge HR

Nesnáším reklamace. Domáhání se svých práv bývá nesmírně dlouhá, vyčerpávající záležitost, která akorát pocuchá nervy a ne vždy končí šťastně. Ani já jsem nečekal takových peripetií při reklamaci Fitbitu.

První reklamace Fitbitu proběhla bez nejmenších problémů. Stačilo jim napsat, říct něco o tom, jak jsem svůj přístroj získal a aniž bych měl jakýkoliv důkaz, okamžitě mi odeslali náhradní kus. Bohužel, materiál náramku (či možná lepidla) není příliš kvalitní a po půl roce se mi na Fitbitu opět projevilo bublání. Celé se to rozpadalo. Napsal jsem opět na jejich support email a očekával rychlé vyřízení.

A opravdu. Dostalo se mi odpovědi, že mi pošlou nové zařízení, takže jsem vyplnil svou adresu a už se těšil na nový kus. Jenže v tom okamžiku začaly první problémy. Všiml jsem si, že objednávka náhradního kusu byla náhle zrušena. Vůbec nikdo mi neřekl proč, tak jsem logicky psal email, co se to u všech čertů děje.

Chtějí ho zpět

Napsali mi bla bla bla dlouhý email, jehož hlavním sdělením bylo, že musím vadný kus vrátit. To znamená odeslat balík někam do Holandska a ještě si poštovné zaplatit. Co mi zbývalo jiného, než na to přistoupit. Požadavek vrátit zařízení byl oprávněný, ale nepříjemný. Poštovné bych po nich chtěl později proplatit, když mi reklamace projde.

Zašel jsem na pobočku České pošty a odeslal zásilku jako cenné psaní. Aspoň jsem si to myslel. Ačkoliv jsem jasně řekl, že to chci odeslat jako cenné psaní, pan poštovní mi z toho udělal cenný balík a já tak zaplatil o 300 korun více. Ceník jsem tehdy neznal, přečetl jsem si to až později na internetu. A to jsem netušil, že estráda teprve začíná.

Kde je?

Vím, že mnoho lidí má s Českou poštou problém. Že doručují pozdě, špatně nebo dokonce vůbec. Já zatím žádnou špatnou zkušenosti neměl. Proto mě nesmírně překvapovalo, že jak dny ubíhaly, o balíku se neobjevovaly žádné nové informace. Po 14 dnech, kdy se u mě projevovaly abstinenční příznaky z toho, že mi nic neměří tep, mi došlo, že ten balík už nikdy neuvidím.

Teď se můj příběh dělí na dvě poloviny, respektive dvě reklamace. Ta s Fitbitem pokračovala emailem. Doufal jsem, že v prosebném textu se smilují nad bezmocným zákazníkem České pošty, která měl neobyčejnou smůlu a pošlou mu nové zařízení bez vratky toho starého. Byli neoblomní. Jediné, co jsem získal, byla sleva na nové zařízení. Musel jsem ji z nich páčit celý týden, ale dostal jsem ji. Ironií osudu je, že jsem si nový Fitbit nakonec koupil na českém eshopu, kde byl zrovna v akci a těch pár stovek, co bych zaplatil navíc, mi ušetří nervy při příštích reklamacích. V posledním článku jsem ostatně Fitbit Charge 2 zhodnotil.

Všichni proti mě

A teď zpátky k České poště. Rozhodně jsem se nechtěl smířil s bezzvěstným osudem svého balíku a chtěl jsem si vydobýt vrácení peněz za odeslání a zároveň odškodnění, které mi náleželo, protože jsem měl balík pojištěný. Kvůli tomu jsem byl ochotný bouchat na jakákoliv vrata a hnát ke spravedlivému soudu jakékoliv lidi. Tehdy jsem ani netušil, jak se blízko ke svému prohlášení přiblížím.

K reklamacím to byla dlouhá cesta. Přišel jsem na pobočku a paní, co prodávala známky, jsem se zeptal, kde si mohu vyřídit reklamaci. Řekla mi, že si mám vzít číslo na balík. Učinil jsem tak, jak mi poradila a poslušně jsem následoval zákonitosti vyvolávacího systému. Nečekal jsem dlouho a dorazil k okýnku. Paní mi s politováním oznámila, že reklamace nevyřizuje, že si musím zajít na dvůr, kde jsou nějaké dveře a tam že to je. Obrátil jsem oči v sloup, což je asi nejagresivnější reakce, kterou znám.

Snad tu nemají Minotaura

Všude byli samé sklady a reklamační oddělení by sem zapadalo stejně, jako McDonald na srazu veganů. Vrátil jsem se zpět a v průchodu objevil vrátnici - stopa. Když jsem pánovi předložil občanské průkaz, pustil mě dovnitř a že k reklamacím vede výtah. Prošel jsem chodbou a v další místnosti opravdu bylo kladkové zařízení, na kterém stálo velkým Times New Romanem Reklamace druhé patro. Vyjel jsem nahoru.

Po výstupu jsem byl ztracen. Na každém rohu byly dveře a šipka k reklamacím byla buď velmi nenápadná, nebo v téhle dimenzi vesmíru neexistovala. Nakonec jsem se po krátkém bloudění dostal metodou pokus omyl ke správným dveřím. Za nimi se nacházela paní příjemná jak daňový kontrolor a moji reklamace vyřídila. Výsledek se dozvím do tří měsíců a pošlou mi ho poštou. Třikrát jsem obrátil oči v sloup. Odešel jsem a velmi krátké přemýšlel, jestli myslela elektronickou. Ne...

Až mě příště zase napadne poslat něco přes Českou poštu, hodím ty peníze radši do ohně...

25. února 2017