Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Muž pánem domácnosti #8 – Braň svůj domov s pádlem v ruce

Muž pánem domácnosti #8 – Braň svůj domov s pádlem v ruce

Publikováno 07.09.2015 Publikováno Zážitky Počet komentářů 6

Všichni máme rádi ochranu. A to jak tu ochranu, která zachrání naši milou rodinu, tak i tu, která zabrání, abychom vůbec nějakou měli. Ale budu se věnovat tomu prvnímu. Přece jen tohle není žádný blog zabývající se obskurní vědou jakou je nahánění žen. Tohle je o tom, jak lpím či spíše nelpím na vlastní bezpečnosti.

Tak předně, můj domov je schovaný. Nikdo neví, kde přesně bydlím, krom těch několika vyvolených. Pár jich tu dokonce i bylo (a Vladko to nebyl) a věřil bych jim, že z toho mají noční můry. Mám tu totiž schovaného pavouka. Pravda je, že teoreticky by se ten můj bejvák najít dal, ale je to tuze dobře schované a najít to dokážou opravdu jen ti nejzarytější stalkeři (berte to jako výzvu).

Jenom student

Tak trochu doufám, že i kdyby si měl někdo vyhlídl na sociálních sítích, nebude vědět, kam si pro mě přijít. Navíc by tu ani nebylo moc co brát. K mému překvapení jsem pořád ještě student (už jen do 30. září :( ) a kdo okrádá studenta, ten okrádá národní budoucnost! A lidi milujou národ! Teda, jakože ho nesnáší méně než ostatní národy.

Nejsem bohatý. Všechny peníze jsem utopil v tunelu Doležal a chtěl bych je zpátky tolik, že kdyby našel leprikóna, použil bych svůj překrásný hudební hlásek, aby mi řekl cestu k hrnci s pokladem. A ani si peníze nenechávám v peřině. S mojí zodpovědností bych si je hodně rychle vypral.

Věřím v lidi

Ani se nebojím, že by mě někdo někdy okradl. Pořád je to pro mě něco, co se děje jenom těm druhým. Kapsáře snad odradím svým nuzným vzhledem a zmučeným výrazem, v tom jsem fakt dobrý. To jediné, o co se ve skutečnosti bojím, je moje kolo. V mém hypotalamu je prasácky zakódováno, že kola jsou předurčena k tomu, aby se kradla. A nechat ho nehlídané, je stejná šílenost jako pořádat Beltain na benzínové pumpě. Když jsem jel tisíc mil, vždycky jsem tak nějak doufal ve slušnost zlodějů, že neokradou závodníka, ale že si vezmou to kolo vedle.

Možná bych se časem otrkal a dovolil bych si tu drzost, že bych někde v Praze kolo zamkl a nechal ho bez dozoru déle než pět vteřin. Není tomu ale dlouho, co z garáže našeho domu bylo něčí ukradeno a ve mně to nechalo nezacelitelné rány.

To v temným uličkách, tam jsem jako doma. Tam se nebojím, pokud neslyším medvědí mručení. Bojím se jenom ve filmech a ve hrách. Jenom tam jsou města nebezpečná.

Tyhle klíče každého jenom otravují

A já ty zámky vlastně nesnáším. Všechno jen komplikují. Tenhle rok se stávám expert na zapomínání klíčů či prostou neschopnost dostat se domů. Ten okamžik, kdy se ozve bouchnutí dvěří a já si uvědomím, že nemám klíče, by měl dostat jméno. Ale zlaté klíče, pořád lepší než čipy. Ty totiž fungují na baterky a baterky, jak všichni dobře víme, dochází v těch nejneočekávanějších chvílích.

A jako poslední mám vzkaz pro všechny, kteří by chtěli nečekaně navštívit můj skromný příbytek: vlezte ke mně a já vás ubiju longboardem. Nic lepšího s ním (zatím) neumím.

V sérii „Pán domácnosti“

Komentáře
  1. Jitka

    Jitka: Ty mě prostě bavíš :-)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: To píše život! :D

  2. Maruška

    Maruška: U mě to není spirála hladu, ale normální nenažranost. :D A možná pak nějaké mentální těhotenství, protože jaké zrůdy já dokážu namíchat a kombinovat, to vypadá mnohdy jako nepovedený pokus nějakého šílnece. :D
    Supr článek:)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: A já jsem zase naopak zastánce nemíchání jídel. Podle mě je všechno nejlepší samotné a dávat si to pěkně postupně. Ty si najdi svého pejska a určitě budete happy :-D

  3. Tajemná Temnota

    Tajemná Temnota: Heh. Taky někdy hledám jídlo a vůbec ni nenacházím a přemýšlím o tom, že bych měla nakoupit. Ono to neuškodí trochu se najíst že? xD

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Najíst se je super! Jen to někdy stojí spoustu energie a člověk má pak z toho jen hlad…

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Dospěl jsem, když se mi dostal do ruky klíč

Dospěl jsem, když se mi dostal do ruky klíč

Dokážu si představit, že zkouška dospělosti byla ve starověku o kejhák. Hodili vás na lov divoké zvěře nebo rovnou do bitevní vřavy, kde jste buď získali ostruhy, nebo jste zůstali ležet v bahně s vnitřními orgány opodál. Ještě že máme tu moderní dobu, kde se za zkoušku dospělosti považuje písemka. To je ale blud! Já se stal mužem, když jsem si koupil v OBI obrovský klíč.

Zobrazit →

Noční běh pro Světlušku 2016

Noční běh pro Světlušku 2016

Běželo se ve tmě a dokonce snad i pro dobrou věc. Já pro dobrou věc nejdříve mrznul a až teprve potom běžel. Sice jsem na konci nenašel cíl, ale na tisíce světel byl hezký pohled.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články