Já a #2 Seriály
Na seriály se nejlépe dívá místo psaní bakalářky, místo učení se na zkoušku, místo čehokoliv co vyžaduje špetku zodpovědnosti. Není nic krásnějšího než sledovat, jak si se zodpovědností poradí někdo jiný. Račte a vstupte do mého světa seriálů.
Víte co se mi na seriálech líbí? Že jsou svým způsobem krátké a přitom hrozně dlouho vydrží. Nemusím do počítače čučet hodinu a půl či ještě déle, abych se dostal k srdcervoucímu závěru (ve výsledku možná čučím ještě více - ale po kouskách!). Proto se ani na filmy moc nedívám. Dokud je nezačnou vydávat na kapitoly, k srdci mi nepřirostou. Jakože nějaké jsem viděl, ale lidé mívají nezvykle dlouho otevřenou pusu, když jim řeknu, co všechno mě minulo.
Od dob internetu se sledování seriálů hodně změnilo. Dřív byly ty mršky jenom v televizi, takže jsem nikdy neviděl žádný seriál celý. Vždycky jen ty kousky, které se mi podařilo chytit real-time. Nebo jsem viděl konec a jen díky reprízám jsem se dozvěděl, jak to vlastně začalo. Ale ono to většinou ani moc nevadilo, protože základní podstatou seriálu je, že se vlastně nic zásadního nemění.
Od televize přes internet k Netflixu
Doba ale změnila, dnes se na seriály kouká od začátku do konce a nevynechává se jediný díl. Naprostý wow efekt. Před dobou internetovou si ani nepamatuju, že bych nějaký seriál koukal od začátku do konce. On byl totiž ten problém, že než se to všechno předabovalo, pár let to vzalo ... a někdy to prostě ani nebylo výnosné, aby se do toho televize pustila. Navíc, kdo by čekal na další sérii pár let?
A ještě k dabing haterům - ale prosimvás, je to jen síla zvyku.
V poslední době jsem si ještě zvykl sledovat seriály na Netflixu. Ono je to totiž nechutně pohodlné. Prostě jen vyťukám webovou stránku, vyberu, co chci sledovat a ono se to přehrává. Je to tak jednoduché, až je to nebezpečné. Něco jako platba kreditní kartou.
Seriály napínavé
Napínavé seriály neříkám seriálům, kterou jsou napínavé, ale kde ve opravdu něco děje. Kde se s každým dílem děj někam posunuje a většina jich není ve stylu něco se stalo, ale hovno to znamenalo. První vlaštovkou, kterou jsem viděl, byl myslím Prison Break. Super chytrý chlapík, který by tak potetovaný, že by měl šanci stát se českým prezidentem, se snažil utéct z nedobytného vězení. Bylo to ještě v dobách televizních. Začal jsem někdy v polovině první série a každý díl končil cliffhangerem. To znamená, že jsem chtěl okamžitě vidět další díl. Ale - televize, s tou to prostě nešlo. Byla nemilosrdná.
Dalším byl Lost, opět ještě v dobách televizních. Docela se mi ho dařilo sledovat a líbil se mi hlavně kvůli takové záhadnosti. Opuštěný ostrov a spousta dost divných lidí. Umíralo se tam dost nečekaně. Někdy i beze slov. A navíc se mi ho podařilo dokoukat až do konce.
Další seriál už je z doby internetové: Heroes. Lidi se zvláštními schopnosti v nemilosrdní válce dobra a zla. Projel jsem ho od začátku až do konce a dokonce (já bych mohl někdy učit češtinu...) jsem si z něj něco odnesl. Moje nejoblíbenější postava Hiro Nakamura mě naučila o japonské tradici složení tisícovky jeřábů a vyplnění jednou přání. Pokud si vzpomínám v seriálu to moc nefungovalo a v realitě taky ne. Možná kdybych je rituálně spálil, fungovaly by lépe...
Ještě bych zmínil Game of Thrones, který je teď strašně mainstream. První díl byl nechutný krvák, což mě odradilo. Ale pak jsem mu dal ještě šanci a sledoval ho. Jenže pak jsem si uvědomil, že když si někdo z lebky udělá meloun na hraní, vlastně to ani nechci vidět. Takže u mě už skončil. Stejně tak bych se nikdy neodvážil sledovat Dextera.
Seriály restarovací
Restartovací seriály jsou ty, kde se vlastně nic neděje. Asi jediný v televizi, který jsem sledoval, byl Dr. House. Ani to nebylo tolik dílů... pamatuju si, že to dávali hrozně pozdě a navíc jsem ten (resp. další) den měl nultou hodinu chemii (někdy i mínus první) - ale děcka stejně toho moc nenaspí.
Většina restartovacích seriálů jsou primárně takové ty komediální. Black Books, Red Dwarf a Simpsonovi jsem viděl nesčetněkrát a pouštím si je pořád znovu. Už většinou bez obrazu, jen třeba ve sluchátkách když vařím, ale pořád mají šťávu. Tak proč hledat něco nového?
Dalším je How I Met Your Mother. Ten jsem taky párkrát projel, dokonce jsem o něm napsal jeden blogpost. Dost lidí mu vyčítá konec, ale abych pravdu řekl, mě to přišlo jako z nejlepších seriálových konců. Možná si to myslím jenom proto, že tím nasrali spoustu lidí, ale prostě si nedovedu představit, že by to šlo zakončit nějaké lépe. Vlastně ani nevím, proč to lidem tolik vadí. Řekl bych vám, jak to skončilo, ale nechci být spoiler bitch.
Seriály historické
Hodně se mi líbili Tudorovci. Je tam teda dost souloží, ale asi nejzajímavější bylo sledovat život Jindřicha od mládí až po staří. Jak se z něj stával ten nechutnej zmrd a jiní naopak ke stáří moudřeli. Bylo to vlastně docela smutné, ale hrozně jsem mu fandil.
Pak jsem ještě začal s Reign, ale přišlo mi to moc pro holky. Hlavní postavou je žena a je to pak samá láska a tak. Další jsem zkusil Řím, ale taky to nebylo prostě ono. Vikingové rozkoukaní, jsou sice zajímaví, ale taky to není ono. Zatím Tudorovci neporaženi.
Žumpa
Nejde o seriály žumpové, ale o ty, pro které nemám kategorii. Hodně zajímavý mi přijde Once upon a time. Je to tam sice občas moc zaláskované, ale je hrozně zajímavé sledovat, jak tam autoři pracují s tradičními pohádkami a proplétají je mezi sebou. Akorát čím jsme dál, tím víc už to není ono. Začali se tam dostávat Disney pohádky a řve to - už nevím co by, abych našel sledovače.
Dokud ale můj oblíbený záporak dýše, budu sledovat dál.