IKEA jako all day family trip
IKEA zná každý. V Zimbawe možná ne, ale určitě mají povědomí. A IKEA má v mé mysli rovnítko s rodinou. A spoustou dětí, které tam veselé pobíhají a dělají ... věci. A ti lidé tam chodí a jí a nakupují a žijí. A mně to přijde takové ujeté. Divné. Tak nedobře nenormální.
Myšlenka IKEA mi přijde uhozená. Ne ve smyslu obchodním, to je geniální, ale ve smyslu lidském. Je přece cosi šíleného na tom, udělat z nákupu výlet pro celou rodinu. A to je jedno, jestli máte děti malé nebo odrostlé natolik, že se smějí slovu pytlík nebo teprve ve formě spermií. Zabavit se dají všechny. Můžete je můžete nechat pobíhat mezi regály a doufat, že při imitování vrtulníku nebudou zrovna v oddělení sklenic nebo je prostě zavřít do té jejich školky a otevřít si jedno IKEA víno na oslavu, že jste se jich zbavili.
A rozhodně nebudete hladovět, protože si tam můžete dát snídani, oběd i večeři. Zvláště pokud máte zrovna chuť na koninu. Který zámek, hrad či muzeum vám tohle zajistí?
Občas mám ten pocit, že někde na dveřích IKEA je napsáno vstup pouze v párech. Lidé se tam většinou vodí za ruce a po jednom pohledu na oddělení postelí se v nich zažehne touha rozdat si to přímo na místě. Díky Bohu, že v těch ložnicích neprodávají víno a nenabízí testy odolnosti. Ale vzhledem k tomu, že k matraci dávají 90 dní na vrácení, nemůžete si být jisti, co ta koupená matrace už zažila či kolik dětí na ní bylo zplozeno.
Bytoví solitéři jsou zde spíše na okraji. Takový podivíni. Bez doprovodu se nechodí do divadla, do kina a ani do IKEA.
Ale zpět k té šílenosti - IKEA jako výlet pro celou rodinu. Není přece možné jezdit na výlet do obchoďáku. To by tam rovnou mohli postavit koridory pro segwaye a nasadit průvodce, kteří vám poví o nejnovějších klepech z oddělení kuchyně. To by tam brzo mohl vzniknout celý turistický průmysl. Kapitalismus jak bagr.
Předmět doličný
V IKEA ani pověstný výlet nekončí po odjezdu. Doma je přece nutné zakoupený nábytek složit. A to je dost náročný projekt pro celou rodinu. Něco jako stavět puzzle, ale mnohem těžší. Muž sedí, staví, odmítá všechny rady a žena radí, ukazuje, jak se to má udělat a volá na horkou linku. Kolik rozvodů asi IKEA zavinila? Kolik vražd je na jejích rukách? A hlavně, jak mají policisté poznat, že byla žena zabita dřevem 43A nebo 43B? Tahle asemble proslulost mi alespoň umožnila napsat kouzelnickou povídku.
Pouze solitéři zde vítězí a jediné, co se jim může stát je, že se ze zoufalství oběsí. A ano, mám IKEA matraci, IKEA židle, IKEA talíře, IKEA příbory a IKEA střepy ze sklenice.
Je to český sen
Abych ale pravdu řekl, ta idea psaní o obchoďáku pro celou rodinu nevyšla úplně z mého nitra. Ty mentální kotrmelce jsem dělal hlavně při sledování úžasného českého dokumentu Český sen. Kdo nezná, musí se na něj povinně podívat. Ve zkratce jde o to, že o to, že párek studentu vytvoří fejku (fejka, IKEA umělá kytka) reklamu o tom, že existuje nějaký obchoďák, co neexistuje. A lidi tam pak běží a běží - úplný vrchol filmu. Úplně jak útok gótů. Těm studentům pak rozbili držky mimochodem. Ještě velmi zajímavě je, že zrovna v té době se chystalo referendum o vstupu do EU (odhaduji) a všichni tam mají Evropy plnou hubu.
Možná to je ten důvod, proč nedokážu žít z 30 korun na den, že nesleduju akce. Že prostě vejdu do obchodu a něco koupím bez ohledu na leták. Něco, co půjde smíchat a dát do jídla. Nechci, aby mi marketingový specialita říkal, co mám kdy jíst nebo čím se mám utírat. Ale jakože občas tam šáhnu. Mám teď doma 3 avokáda.
A ještě neběhám. Neběhal jsem ani do školní jídelny, když se ta masa pohybovala. Já šel klidně a dával snožky těm, kteří běželi. A stejně tak neběhám do obchodů a nestojím ve frontě od čtyř od rána. Běhám jen, když nemám důvod.
A proto slavnostně přísahám, jestli někdy někoho oplodním, budeme chodit do IKEA jen ve všechní dny. A nebude to výlet.