Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Znovu na tisíc mil

Znovu na tisíc mil

Publikováno 03.01.2017 Publikováno Vlastní silou Počet komentářů 0

Tak jsem to udělal znovu a přihlásil se na tenhle šílený podnik, kde se neustále třesu strachy z medvědů. Kolo už mám, čisté spodky taky, takže mi nebrání v tom, abych vyzval na férovku všechny ty pokoří okolo.

Tohle je přesně ten druh songu, který si zpíváte, když příčetnost uteče do vašich vzpomínek a z kamenitého kopce jedete stejně elegantně jako bečka špeku. Za můj pěvecký výkon bych nesklidil potlesk, ale přezráté rajče do obličeje. Nicméně když nemáte po ránu kus žvance k snídani, je otlučené rajské jablko pořád výhra.

1000 Miles Adventure je tisícimílový závod přes Česko-Slovensko, který jsem měl tu čest jet před dvěma lety. Tehdy jsem k smrti vyčerpaný s omláceným kolem dorazil do půlky. Dál už mě to netáhlo. Nejsem přece blázen!

Ošemetná přihláška

Doufaje, že mi nabyté zkušenosti pomohou v nerovném boji s přírodou, náhodou a osudem vůbec, přihlásil jsem se podruhé. Už jen proces registrace je pamětihodný. Probíhá o půlnoci na Nový rok, ale závodníci si ho mohou nanečisto zkoušet až měsíc dopředu, aby něco neposrali. Trochu mi to připomíná Marge Simpsonovou, která musela vařit cvičné večeře, protože večer JEDE NA OSTRO!!!!!

I já si ho vyzkoušel. Jednou. Nechtěl jsem přece, aby ostatní měli náskok. Jde tu totiž o rychlost. Závodu se může účastnit pouze sto padesát lidí. Kdyby jich bylo víc, už by nebyla taková sranda. Vždycky by totiž existoval někdo, kdo by vám pomohl.

Po půlnoci to jde ráz na ráz. Ukázalo se, že moje nepřipravenost přinesla trpké ovoce. Zapomněl jsem totiž souhlasit s podmínkami a kvůli tomu jsem ztratil cenné vteřiny. Ale zvládl jsem to. Ocitl jsem se ve stopadesátce vyvolených (a zůstanu tam jen když zaplatím startovné). Startovní pole se zaplnilo po třech minutách po půlnoci.

Před dvěma lety to bylo více nervydrásající, protože servery nestíhaly a byly rychlé jako želva na poušti. Přihlášku jsem odesílal v několika oknech a doufal, že alespoň někde projde. Chudáci. Poslední, co potřebovaly bylo, aby jeden závodník odesílal formulář x-krát a ještě všechno zhoršoval.

Kdybych nezmrvil odsouhlasení podmínek, které jsem nečetl, mohl bych prohlásit, že to šlo jako po másle. Teď jen vymyslet správný tréninkový program.

Zajímáte se bikepackingové závody a cestování na kolech? Navštivte nový magazín BezPodpory.cz, kde postupně přibívají tipy na vybavení, jeho minimalizaci a řešení problémů, které vás na dlouhých cestách potkají.


Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte O plísni, která chtěla být ušlechtilou

O plísni, která chtěla být ušlechtilou

Každá pohádka potřebuje svého Honzu. Jen v té mojí se jmenuje Plíseň a je to požitkář. Zakousl by se do všeho, co mu pod nos přijde. Morální poučení included!

Zobrazit →

Kam se zatoulala národní hrdost?

Kam se zatoulala národní hrdost?

Možná je to tím, že jsem nenapravitelný optimista, ale na svou zemi jednoduše nedám dopustit. S názory, že Čech je jen pivní buran, rozhodně nesouhlasím. Že to u nás stojí za starou bačkoru a lepší se odstěhovat? Kecy! Jsem rád, že jsem se tu narodil a že tu žiju.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články