Závislost na sportu
Závislosti si obvykle spojujeme s něčím negativním – s nezdravým jídlem, s drogami nebo s alkoholem. Jenže závislost tím není podmíněna zjevným negativem. Jde o množství. V malých dávkách lék, ve velkých dávkách je všechno jed. Stejně jako sport.
Úplně náhodou jsem na internetu narazil na menší anketu, která zkoumala závislost atletů na sportu. Není překvapivé, že nejvíce ohrožené skupiny spadají do kategorie ultra. Když je rozdělíme na disciplíny, jsou to triatlonisté, následováni běžci a cyklisty.
Sklony k závislosti podporuje:
-
Nositelná elektronika
-
Gamifikace cílů – například všechny ty líbivé odznáčky
-
Sociální sítě
V zásadě jde o veškeré nástroje, které vás mohou motivovat k dosažení vašich cílů. Jenže, co je v začátku důležité nakopnutí, se později změní v obsesi. Neexistence motivace vyvolá problémy stejně jako její přebytek.
Obecně platí, že všechno má dvojí ostří. Srovnávání s ostatními může být skvělá motivace k lepším výkonům. Na druhou stranu může vést k depresi (nikdy nebudu tak dobrý jako ostatní) nebo k přehnaným nárokům na sebe sama a nerealistickým plánům, které nevyhnutelně povedou ke zraněním.
Jak se ale dá definovat závislost na sportu? A existuje vůbec? V anketě, kterou jsem na začátku zmiňoval, se mluví pouze o rizikových faktorech, ne o závislosti samotné. Tu by musel odhalit až školený psycholog.
Seznam „symptomů“ je následovný:
-
Cvičení je pro vás velmi důležité
-
Zvyšujete tréninkové dávky
-
Používáte cvičení na zlepšení nálady
-
Máte problém „necvičit“
-
Cítíte vinu, když necvičíte
-
Po pauzách se ke cvičení vracíte s vyšší intenzitou
-
Sport dává vašemu životu smysl a bez něj se cítíte ztracení
-
Soutěžení způsobuje konflikty mezi vašimi přáteli, rodinou a prací
Na většině z výše uvedených bodů není nic špatného. Větší intenzita, větší rychlost patří k přirozenému vývoji. Někomu přináší sport do života smysl – proč ne ! A zlepšení nálady … tak kvůli tomu to snad děláme.
Je těžké tyto symptomy nějak kvantifikovat. Najít hranici závislosti. Musíme hledat vnitřní uměřenost v tom co děláme. Svět nás neustále nutí podávat větší výkony, bořit hranice možností a je velmi snadné se z toho zhroutit. Myslím, že je důležité najít rovnováhu mezi světem a našimi vnitřními hodinami.
Nejsem psycholog, abych tady rozdával nějaké rady. Závislost na sportu mi ale přišlo jako zajímavé téma, nad kterým stojí za to se zamyslet.
A pamatujte – závislý je ten, kdo ví, že závislý není.