Tak už nejsem student

Status studenta jsem získal někdy v pěti letech. Ačkoliv je má paměť z té doby stejně zřetelná jako výhled s brýlemi bez stěračů, myslím, že jsem se do školy těšil. Ani tak ale nemohu říct, že bych dokázal svůj status studenta docenit. Mě totiž fascinoval leda tak párek gumídků nebo tabulka čokolády. A že těchto drog bylo málo… Stejně ale, když mi ji jeden pán za odvoz nabízel, odmítl jsem. Určitě chtěl odvoz i s výhodami.

Stalo se to 28.1.2016, byl zrovna čtvrtek. Prožil jsem úplně normální den. Jak by taky ne, protože o ukončení mého studenství jsem se vůbec nezvěděl. To přišlo teprve února prvého, kdy mi přišel email z ministerstva školství, že Literární akademie se definitivně zavírá. Původně se tak mělo stát v červnu, ale víte co, no hurry.

Ich bin ein student

Studentem jsem byl na chlup přesně 7087 dní. Za tu dobu jsem musel vypracoval opravdu hodně velké množství úkolů a zapomenout nezměrnou nálož neužitečných informací. Na druhou stranu jsem posledních 8 měsíců ve škole ani nepáchl. Respektive tam nepáchl vůbec nikdo, protože všichni dostali padáka. A rozhodně ne zlatýho.

Doposud mě moje studentství definovalo. Všude jsem do kolonky povolání zapisoval s nezměrnou pýchou „student“. Jasně že mám už dávno práci v IT, takže si mohu vymyslet nepřeberné množství názvů mé pozice od českého vývojář přes Frontend web developer po Co se namane, to udělá. Být studentem ale bylo lepší. Ačkoliv jeho správný prototyp nemá peníze a jen zoufale natahuje ruku k rodičům, aby mu něco dali, přece je svým způsobem takový svobodnější. Víc hippie, jak já rád říkám.

Podstata studenství

Ale na druhou stranu, co ve všech lidech evokuje magické slovo „student“ či „studentský“? Označuje to něco levného, nekvalitního, druhořadého. Pod studentským bytem si představím „starožitně“ zařízené pokoje a každodenní fronty do koupelny. Pod studentskou prací si představím něco hodně mrzce placeného, co vyžaduje znalosti prvnáčka a jemnou notoriku staříků v domově důchodců. A přece chci být z nějakého důvodu součástí týhle bandy. A ne pouze proto, abych ušetřil na sociálním pojištění.

Studenti mi vždycky přišli jako taková chytrá grupa. Sice často nemají letité zkušenosti z praktického života, ale právě tím, jak se učí prakticky žít jsou nedocenitelní. Na svět nahlíží svým panenským pohledem a jen čekají, až ho realita konečně penetruje. A přece svět vyžaduje jejich čerstvý, neposkvrněný kukuč. Kdo dostuduje, zblbne. A nafrní se. Na druhou stranu, není nikdo šílenější, než věčný student.

A proto je načase udělat si to-do list:

1. Nezblbnou!
2. Viz. bod 1

A něco mi říká, že můj comeback do školních lavic se blíží.