Ta sranda jménem vzdělání
Můj názor na vzdělání shrnut do 655 slov. Občas si trochu odporuji, ale co bych to byl za člověka, kdybych nebyl pořádně komplikovaný a spletitý.
Je to asi jeden rok, co jsem byl bytostně přesvědčen, že už nikdy nechci studovat a jen si odkroutím poslední rok, který už jsem si zručně uvázal kolem krku. Díky rozhovoru pro Fanzine byl tento můj pohled zvěčněn. Silně to kontrastuje s mou současnou situací, kdy nejenže studuji dál, ale navíc druhého bakaláře. Skoro by se dalo říct, že svůj názor měním rychle jako ponožky. Ve skutečnosti to není až tak tragické, protože můj pohled na vzdělání se vyvíjel postupně po celý rok.
Vzdělání je život
Slovo vzdělání nejčastěji implikuje (he?) školu. Ale je to přece mnohem více. Učení se novým věcem nás provází prakticky po celý život. Díky němu se rozvíjíme a zlepšujeme. Stávají se z nás lepší lidé (ačkoliv lidský vývoj nemusí být charakterizován jako změna ke lepšímu nebo horšímu, ale prostě změna).
Mezi lidmi je rozšířený názor, že české školství stojí za velké hovno. Často to říkají právě vyučující. Není snad v jejich rukách to zlepšit? Problém přeci není v penězích, ale v lidech. (no dobře, nejsou peníze, nejsou lidé, ale i tak...)
Co je ale kvalitní školství? Co je tento tajemstvím opředený mýtus? Modla, vzdělávací obraz dokonalého muže/ženy. Co je však nejdůležitější, ani ten nejlepší učitel vás nenaučí nic, pokud sami nebudete chtít. Poznání pochází především z našeho nitra, ne z výkladů, ne z učebnic, ne ze sešitů. Jako ideál učitele si nepředstavuji někoho, kdo se vyzná v oboru, ale někoho, kdo dokáže motivovat tak, aby se to studenti naučili. Právě motivace je nejlepší prostředek pro získávání znalosti. Samotný proces učení je jen taková formalita.
Vzdělání jsme my
Když se podívám na to, co umím, tak oblasti, ve který jsem opravdu dobrý, jsem se učil sám a bez pomoci. Sám jsem postupně objevoval, hledal řešení a učil se z vlastních přešlapů. A právě dělání chyb je něco, co se při pasivním učení nezískáte, a přitom to je velmi důležitý prvek rozvoje. Poučení se nám vryje do paměti pěkně ostrým nožem.
Ve všech oborech to nejde. Lékař se určitě nebude vymlouvat, že to jenom zkoušel, že to příště bude lepší a pacienta (snad) tentokrát nezabije.
Vzdělání není v testech
Nikdy jsem se moc neučil na testy (na základce možná). Proč taky? Proč se učit na něco, co za chvíli zapomenu? Je to hrozné plýtvání časem. Kdybych něco opravdu potřeboval, tak to používám a tím se mi to do hlavy bez problémů dostane. Co na tom, že nedostanu jedničku? Co na tom, že prolezu jen tak tak? Až odpromuji, tak to stejně nikoho zajímat nebude. Na zadní stranu diplomu se nikdo nedívá. A přebarvit desky na červeno, určitě není příliš složité.
Titul, ani vystudovaná škola, pro mě neznamená vzdělání. Je to pouhé označkování, že člověk šel určitou životní cestou. Je mi jedno, jestli si to zaplatil, jestli se celou dobu flákal a všechno dával díky tahákům a podvodům, je mi jedno jestli se celou dobu svědomitě učil. Je to jedno, protože jakmile vyjde do další životní fáze, tak jsou dosažené výsledky zapomenuty a všichni máme jen to, co nám zůstalo v hlavě. A věřte mi, že to mizí sakra rychle.
Miluju vzdělání
Přes to všechno však ve školství věřím. I když se někdy učí v praxi nepoužitelné vědomosti, tak cítím, že tu existuje účel. Ono všechno má svůj smysl a i teorie je součástí cesty ke vědění. I když nakonec všechno zapomeneme, tak někde z podvědomí bude ovlivňovat naše myšlení. Už samotné vědomosti tříbí naše myšlení a už jen proto jsou důležité.
I testy jsou jistým způsobem důležité, protože život je vlastně jedna zkouška za druhou a takhle se naučíme, je překonávat.
A už jste někdy přemýšleli jaké by to bylo, kdybyste nestudovali? Co všechno by se vám nestalo? A koho všechno byste nepotkali? Účinek vzdělání možná není patrný na první pohled. Když se naučíte planety sluneční soustavy, nic to s vámi neudělá. Teprve až se všechno sečte, tak vznikne nový člověk.
Vzdělání je vývoj. Vývoj je život a život ... to je všechno.