Knihy

Jiný svět a přesto v mnohém podobný tomu našemu. Život ve svatyni, kde není pokoje, není míru, není vykoupení, a přece tu zde modlitby udržují pravidelný řád. Od čeho ovšem je řád, než proto, aby se zničil?

Kniha Stopy paměti je příběh o lidech a jejich mozcích. O tom, že stačí jediné malé škrábnutí a to nám smaže malou, ale nepostradatelnou část našeho života. Všechno, co slyšíme, všechno, co vidíme, nekompromisně mozek zpracuje, předá to našemu já a ať už to je jakkoliv nelogické – věříme tomu.

Knihy, to nejsou jen desky ukrývající pár (set) potetovaných cárů papíru. Není to žádné spotřební zboží, které sežerem a vyplivnem ve značně opotřebované podobě. Kniha je něco víc. Kdybych ji měl k něčemu přirovnat, tak to jsou spíše takové hodinky s vodotryskem. A otvírákem a nožíkem a pilkou a štípačkami… kniha, to je prosím multifunkční zařízení.

Co můžu říct? Je to za mnou.

Dobrá kniha je hříčka přírody. Všichni víme, že existuje, ale je jasné, že pro každého představuje něco jiného. Dá se vůbec kvalita knihy nějak objektivně definovat?

Několik slov o Kindlu 5 od Amazonu, který jsem si pořídil. Teprve s ním zjistíte, že si můžete číst kdykoliv a kdekoliv. Počet přečtených knih u mě zaznamenal raketový nárůst.

Minulý režim měl mnoho talentů. A jednou z jeho perfektně vypracovaných dovedností bylo lhaní a překrucování. Lhalo se o minulosti, lhalo se o přítomnosti a lhalo se i o budoucnosti. Uvidíte ukázkový příklad, jak se jedna historická událost vykládala za dob komunismu a jak se o ní učí dnes.

Mein Kampf, kniha zla, kterou napsal velmi hlasitý pán, jež se jmenoval Adolf Hitler. Ačkoliv už dávno zemřel (nejspíše nedodržení zásad bezpečnosti při čištění hlavně), jeho kniha nadále působí kontroverze. Podívejme se na ní blíže.

Tak nějak by se mohl nazývat cestopisný článek ze Zeměplochy, obrovského světa, kde neskutečnost jde ruku v ruce s rozumem. Cestuje na zádech A’tuin a brázdí nekonečné vesmírné proudy.