Reklamy aneb báje a legendy
Reklamy tu byly, reklamy tu jsou a reklamy tu budou. Mají tajná kouzla, pomocí kterých jako sirény lákají své spotřebitele. Jakmile se však podíváte blíž zjistíte, že se nedíváte do oči nebesky krásné dívce, ale hnusné potvoře. Prostě takový lehký fejeton o reklamách.
Reklama na nás zákeřně číhá opravdu na každém našem kroku. Dokonce by se dalo říct, že už ani ten počáteční krok udělat nemusíme, protože v dnešní době si reklama i tak najde způsob, jak zaútočit na naše tajná přání a pokušení. Pro některé to je návštěva domu s velmi ochotnými dívkami plnící jakékoliv ztřeštěné představy a pro jiné zase kornout dobré, vanilkové zmrzliny. Touha jako touha.
Reklama je jako nezkrotná šelma vytvořená genetickými manipulacemi byznismenů snažící se sežrat a obšťastnit své oběti zároveň, což bohužel není tak úplně možné. Útočí na naše základní pudy všemi dostupnými, nekalými prostředky, které kdy lidstvo ve své dlouhé a barvité historii vymyslelo. Už dávno to není žádné vykřikování „Ta nejlepší a nejčerstvější jablka“ na ulici jak tomu bývalo za časů temného dávnověku. Teď takovým lidem pomáhá armáda psychologů a právníků, kteří by prodavače ovoce rychle upozornili, že by to někomu snad mohlo připadat jako zakázaný způsob reklamy. Ano, stát nás občas takovýmto zvláštním způsobem chrání a to je hlavní důvod proč Persil Color Power není lepší než Palmex Intensive. Je pouze lepší než „běžný prací prášek“. Ten se mi v obchodě ještě sehnat nepodařilo. Je to taková legenda. Slyšíme o něm, dokonce ho i podezřele často vidíme, ale nikdo z nás ho v životě nedržel.
I přes všechny obětavé zákony, které naši blahuvzdorní politici vymysleli, zůstávají reklamy velice nebezpečné. Skoro až nebezpečně nebezpečné. Na každé právní omezení totiž existuje právní klička. Může mít složitost uvázané tkaničky nebo nerozvázatelného lodního uzlu, ale je tam, stačí vědět, jak na to. A jelikož reklamy vidí opravdu masivní množství lidí, tak ony chytlavé kličky zná každý. Snaha ukazovat svůj spot co nejmenšímu počtu lidí určitě nepatří mezi základy reklamní filozofie. To by byl počátek jejího neslavného konce.
Každá reklama je něčím zvláštní, něčím jedinečná. Když vám tedy zrovna nepouští dokola tu stejnou smyčku ód na švédské klobásy z jednoho nejmenovaného obchodního řetězce. Některé reklamy sází na vtip, některé na jednoduchost a jiné zase na ženy. Respektive tu nejkrásnější podmnožinu se zdůrazněním jistých speciálních partií. Jsou reklamy, které si lidé rádi pouští znovu a znovu, protože jsou opravdu dobré. U jiných se zase ani nedozvíte, co si vlastně máme koupit. Kdo takové reklamy vymýšlí je snad větší záhada, než co se skrývá v Oblasti 51. Jaký mají význam nevíme. Možná se pomocí nich snaží ovládnout naše mozky. Jedna verze pravděpodobnější než ta druhá.
Některé reklamy se navzájem vyvrací a popírají. Je dokonce i taková, která je schopná vyvrátit i sebe sama. Taková jedna nenápadná zubní pasta klidně dokáže změnit svět. Ačkoliv se na začátku dozvídáme, že poškození zubní skloviny je nevratné, tak si stačí chrup vyčistit zázrakem jménem Sensodyne Pronamel a hned se vám posílí. Jeden by si mohl myslet, že reklamy se nezakládají na skutečnosti...