Pýcha a předsudek - Jane Austenová

Opět jsem jednou vyzkoušel klasiku. Ta má takovou pověst, že ji nikdo nečte, jen se o ní učí, tak jsem byl trochu nedůvěřivý. Nicméně už po první stránce jsem se dokázal utopit ve velmi čtivém a vtipném textu.

Ze všeho nejdříve se musím přiznat, že nejsem velký příznivec klasiky. Vždy k ní přistupuji s velkou nedůvěrou, jelikož jde většinou o díla rozsáhlá a tuze nudná. Autoři si totiž nemusí získávat srdce čtivostí nebo zábavností a takovýma úchylárnama, nýbrž jim stačí pouhá literární genialita. Pýcha a předsudek pro mne byla povinnou literaturou k hodinám anglického jazyka a já si říkal jaká to bude ubrečená romanťárna. Stačilo několik stran abych si knihu zamiloval.

Kdo by náhodou neznal obsah této knihy, dokáže ho s přehledem popsat první věta románu: „Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“

Miluji paní Bennetovou

Lehký ironický tón, který tolik obdivuji, z knihy doslova srší. V ústředí se pohybuje paní Bennetová a jejích pět dcer - Jane, Elizabeth, Mary, Kitty a Lýdie. A hned naproti nim stojí útlá skupinka potenciálních ženichů. Všechny tyto postavy mají velmi propracované charaktery a dobře vytušíte, co od které čekat. Navíc děj je popisován vždy z pohledu konkrétního účastníka (či skupiny účastníků), takže si skvěle dokážete představit, kdo jak přemýšlí.

Ze všech postav jsem si nejvíce zamiloval paní Bennetovou, která je, pěkně prosím, naprostá kráva. Snaží se neustále řídit situaci a hlavně provdat dcery bohatým manželům. Pramálo jí ovšem záleží na někom jiném, než na sobě samé. Co ji hlavně trápí je, že po smrti jejího muže nebude mít ani vyndru. Že je ženou pana Benneta, který všechny její hadí útoky odráží s nesmírným klidem a ironií, nebude náhoda. Abyste lépe pronikli do myšlení této ženštiny nabízím vám několik ukázek:

[paní Bennetová posílá svou dceru k potenciálnímu ženichovi]

Sestry se o Jane strachovaly, ale matka se radovala. Celý večer lilo jako z konve a Jane se skutečně nemohla vrátit.

„To jsem měla doopravdy skvělý nápad,“ pochvalovala si paní Bennetová najednou, jako by se bylo rozpršelo její zásluhou.

[rozhovor pana Benneta a paní Bennetové]

„Mýlíte se, drahá. Ctím vaše nervy. Jsem s nimi důvěrně spřátelen. Vždyť mi je ohleduplně připomínáte už dobrý dvacet let.“

„Och, vy nevíte, co mě už stály utrpení,“

„Doufám, že to překonáte a dožijete se toho, jak mladíci se čtyřtisícovými důchody zaplavují náš kraj.“

„Co by mi to bylo platné, i kdyby se jich sem nastěhovalo dvacet, když je nechcete navštívit.“

Bez peněz si nevrzneš

V úvodu knihy se primárně řeší, kdo kolik bere liber ročně a kdo by si mohl koho vzít a kdo má vybrané způsoby a kdo je naopak pyšný a namyšlený jak kočka s rodokmenem v útulku. Kukátko do Anglie 18. století je naprosto úžasné. Tehdy se holky balily prostě jinak. A dokonce se i hádalo jinak. To nejdrsnější, co můžete udělat, je odjet bez rozloučení.

Všechny postavy jsou uvěřitelné stejně tak jako jejich vývoj. Žádná není šablonovitá a všechny mají svoje osobité kouzlo. Hrozně mě mrzelo, že jsem knihu nestihl přečíst včas a kvůli mému zájmu napsat správně test jsem si musel přečíst rozuzlení dopředu.

Prostředek knihy mi přišel slabší, protože jsem v něm postrádal to kouzlo ironie, které mě tak ohromilo na začátku. Taky jsem postrádal paní Bennetovou. Ta totiž dokáže dodat knížce jiskru. Škoda že obálku hyzdí nějaký obrázek z filmu, ale to bych asi chtěl moc... Rozhodně ale doporučuji všem si román přečíst!

19. března 2015