Proč telefonování není můj kamarád
Telefon je skvělá věc ... nebo snad ne? Ano, můžete hovořit s kýmkoliv, ale také kdokoliv může hovořit s vámi a žádný spam filtr vás nespasí. Jakmile se dostanete do nějaké zákaznické databáze, jste ztraceni a už vám není pomoci.
Mobilní telefon je relativně nový vynález, který se k nám postupně vkrádal, vkrádal, až ho mají snad všichni. Zašlo to dokonce tak daleko, že na jednoho člověka v České republice připadá 1,36 unikátních čísel a to včetně novorozenců. Už se bez něj neobejdete. Nezaložíte si bankovní účet, Facebook vám nebude věřit, že jste skuteční a samotní lidé jednoduše nepracují s realitou, kde by někdo měl tu drzost a nebyl šťastným vlastníkem mobilu.
Neruším vás?
Ti, kteří volají, často začínají nevinnou větou „Neruším vás?“ Samozřejmě že ruší! Dožadují se mé plné pozornosti. Musím v mžiku přerušit svou činnost a začít se jim plně věnovat. Obvykle jsem zastižen v naprosté nepřipravenosti či špatné náladě. Volající si svůj čas vybral, připravil se na něj a vše se děje pod jeho taktovkou. Já jsem do toho vtažen bez varování.
Právě proto upřednostňuji komunikaci emailem. Ani jedna strana není vázaná časem. Pokud něco potřebuji ve dvě ráno, napíšu, a protistrana to vyřeší, až se naskytne čas. A naopak, pokud po mě někdo něco chce, může mi napsat kdykoliv a já se mu podle svých možností začnu věnovat. Dokonalá spolupráce.
Navíc, všechno je hezky černé na bílém, nemůže se stát, že bych něco špatně slyšel. Vždy mám zdroj, odkud si všechny informace mohu ověřit a případně se na ně i odvolávat.
Vždycky jsem tak trochu litoval operátory
Lidé si pořád stěžují na předražené volání operátorů a jediné o čem jsou ochotní diskutovat, je, který z nich je nejhorší. Já tenhle problém nemám. Provolám cirka dvě stovky za rok a jsem za vodou. Jak to dělám? Prostě netelefonuji, pokud to není nezbytně nutné.
Pokud byste očekávali, že bych se staral o zmeškané hovory, tak se šeredně mýlíte. Jestli mě někdo opravdu nutně potřebuje, tak zavolá znovu. V opačném případě si to dotyčný rozmyslel a já ušetřil peníze nám oběma. Jedinou smutnou věcí je, že když se mě nějaká operátorem uplacená slečna zeptá jestli kredit nebo smlouva a ze mě vypadne kolik utratím za rok, je z toho celá smutná, protože neexistuje žádný výhodnější tarif než „Nevolám“.
Na mě jednoduše nic moc nevydělají.
V kapse chytráka
A přece je telefon vlastně dobrá věc, respektive jeho chytrá verze. Samotné telefonování je v něm marginální záležitostí a dá se v něm dělat další milión mnohem užitečnějších věcí. Stačí kliknutí na jediné tlačítko, co vypne mobilní signál a stane se z něj obyčejný počítač, co strčíte do kapsy.
I přes to všechno, i přes všechny věci, co se mi nelíbí, uznávám, že mobil má svůj smysl, pokud se k ní přistupuje uvážlivě. Když se dva lidé potřebují na něčem dohodnout nebo rychle vyřešit a nemohou se vidět, tak je to nejlepší řešení. Když se navíc dohodneme kdy a co probrat, je to ideální.
Ovšem pozor na dobráky. Když řeknu zavolat ve dvě, tak myslím ve dvě. Ani dříve, ani později. Někdo by si mohl usmyslet: „Dám mu ještě pár minut rezervu.“ Nedávejte, buďte přesní.
Špatné zprávy
Co se mi na většině telefonátů vadí je, že přináší špatné zprávy. Když už někdo vyťuká vaše číslo, znamená to, že vás rychle potřebuje - něco pos*alo. Vyzvánění je novodobá obdoba černé kočky.
Kde mají dnešní telefony mezery, jsou nevyžádané zprávy. Email si dovolím dát na jakékoliv veřejné místo, protože díky filtrům si spamů skoro ani nevšimnu. U mobilů to je jiné, žádné blokování hovorů nebo SMS, které nechcete. Jste absolutně nechráněni, stačí znát jen vaše číslo. To své si chráním jako oko v hlavě.
Všeho všudy jsem vědomě dal číslo cirka dvaceti lidem. Pokud ho mám vložit do nějakého formuláře na internetu, bojuji a bráním se. I přesto se může stát, že padne do nepovolaných rukou. Když jsem posílal žádosti o praxi s přiloženým životopisem, tak se dostalo do nějaké personální agentury. A když mi došla SMS nabízející mi práci, hned jsem si řekl: „Která svině mě zaprodala.“
Rovněž se už nějaký ten pátek potýkám s vymahačskou firmou, která píše/volá jakési paní Schneiderové. Za takový rok nebyli schopni pochopit, že mají špatně číslo a tak volají znovu a znovu...
Řešení?
Snad jedině dělat, že neslyším, což se mi občas neúmyslně daří. Sedím si klidně ve vlaku a někomu začne zvonit mobil. Nezvedá to. Pořád to nezvedá. A nakonec si uvědomím, že tohle mám na starosti já...