Přímá řeč a jak ji „nezmrvit“
Zápis přímé řeči má dvě základní roviny. Tou první je použití správných českých uvozovek a druhou samotná přímá řeč. V článku vám představím, jak v obou rovinách neudělat chybu.
Pravidla přímé řeči jsou na rozdíl od těch gramatických jednoduchá, prostá a bez podivuhodných výjimek. Nemůže se stát, že je nedokážete pochopit nebo na ně budete během psaní zapomínat. Jakmile se je jednou naučíte, budete je svých textů mastit jako padesátiletý harcovník v oboru.
Prvně k uvozovkám - máme speciální české, ve dvou tvarech a to 99 a 66. Vypadají takto: „ a “. Vlastenci se mohou hrdě bít do prsou. Pokud nepoužíváte pokročilejší textový editor (Word, OpenOffice,...), můžete mít problémy s jejich napsáním. Ve Windows použijte zkratku Alt+0132 pro „ a Alt+0147 pro “. Na Macu tu jsou Alt+Shift+N a Alt+Shift+H. Aby se linuxoví nadšenci necítili podvedeni, mohou si o českých uvozovkách přečíst tento článek. Jelikož jsou zmíněné klávesové zkratky velmi krkolomné, doporučuji ony textové editory vybavené češtinou používat.
Na Windows se mi osvědčil program Clavier, který umožňuje vytvořit si zkratky vlastní. Díky tomu mohu psát hezké české uvozovky i do svých Tweetů.
Typy přímé řeči
Můžeme se bavit o čtyřech typech přímé řeči. Ta nejzákladnější vypadá takto:
„Proč jsi to udělal? Toho budeš ještě litovat.“
Všimněte si, že uvozovky nejsou od vnitřku odděleny mezerou.
Další variantou je uvozovací věta za přímou řečí.
„Proč jsi to udělal? Toho budeš ještě litovat,“ pohrozil mu.
Přímá řeč končí čárkou a uvozovací věta začíná malým písmenem. Je rovněž od uvozovek oddělena mezerou. Přímou řeč je samozřejmě možné ukončit i vykřičníkem nebo otazníkem.
„Sedni!“ rozkázal.
Vše se chová úplně stejně.
Další případ nastane, když uvozovací větou začínáme.
Podíval se na mne a řekl: „Toho budeš ještě litovat.“
V tomto případě je uvozovací věta zakončena dvojtečkou a opět oddělena mezerou. Přímá řeč začíná velkým písmenem.
Poslední případ, který může nastat, je uvozovací věta uprostřed.
„Toho budeš ještě litovat,“ zahrozil mi zloděj, „nikdo mi neunikne.“
První část přímé řeči je zakončena čárkou, stejně tak jako věta uvozovací. Ta, stejně jako druhá část přímé řeči, začíná malým písmenem.
Dělení odstavců
Svůj řád má i rozdělení do odstavců. Pokud přímou řečí začínáte, pište na nový řádek. Stejně tak, když jí skončíte, tak další věta bude opět začátkem dalšího odstavce.
„Představ si, dostal jsem super nápad,“ rozzářil se Martin a vychloubačně se při tom usmíval.
„Tak se pochlub,“ podpořil ho Jakub, „ukaž, co v sobě máš.“
Martin rozbalil zmuchlaný kus papíru a začal vše popisovat: „Princip je jednoduchý. Dáš jednu nohu dopředu, pak tu druhou a pomocí toho se pohybuješ. Nazval jsem to posun vpředný. Napadlo mě, že bych si to mohl patentovat a žít z licenčních poplatků.“
Po přečtení Martin zmuchlaný papírek opět pečlivě schoval.
„Ty seš teda hlava,“ zasmál se Jakub a po chvíli přemýšlení dodal, „budu hodný a za tisíc korun to můžeš udělat.“
„Cože?“ podivil se Martin.
„Říkám, že za tisíc papírů můžeš.“
„Ti nic platit nebudu, nevim proč,“ odporoval, „je to můj nápad.“
„Ale budeš. Patent na patentování kravin už mám já.“
A teď, jak by to vypadalo, kdybychom se žádných pravidel nedrželi.
JAK NE!
"Představ si, dostal jsem super nápad." Rozzářil se Martin a vychloubačně se při tom usmíval. "Tak se pochlub." Podpořil ho Jakub. "Ukaž, co v sobě máš." Martin rozbalil zmuchlaný kus papíru a začal vše popisovat. "Princip je jednoduchý. Dáš jednu nohu dopředu, pak tu druhou a pomocí toho se pohybuješ. Nazval jsem to posun vpředný. Napadlo mě, že bych si to mohl patentovat a žít z licenčních poplatků." Po přečtení Martin zmuchlaný papírek opět pečlivě schoval. "Ty seš teda hlava." Zasmál se Jakub a po chvíli přemýšlení dodal. "Budu hodný a za tisíc korun to můžeš udělat." "Cože?" Podivil se Martin. "Říkám, že za tisíc papírů můžeš." "Ti nic platit nebudu, nevim proč." Odporoval. "Je to můj nápad.“ "Ale budeš. Patent na patentování kravin už mám já."
No řekněte, není ten první rozhovor mnohem lepší?