Pod Parou - Terry Pratchett
Kdo by neznal Úžasnou Zeměplochu. Můžete ji nařknout z nekalé reklamy, že sama sebe vychvaluje, ale pak si ji přečtete a všechny ty podlé pocity plné ostrých, špičatých věcí zmizí a nahradí je radost z příjemného počtení. A jak je na tom Pod parou?
Pod Parou je předposlední kniha ze série Úžasná Zeměplocha. Terry Pratchett na začátku minulého roku zemřel a podle slov své dcery ani ona, ani nikdo jiný další díly psát nebude. Tallpress knihu opatřil „pietní páskou“ s datem narození a úmrtím autora. Ačkoliv chápu, že to mysleli dobře, připomíná mi to scénu ze Simpsonových, kde ceny desek Krvavé dásně po jeho smrti vrostly desetinásobně. Ale zpět k veselí, ke knize.
Doba průmyslová
Technické zpracování samotné knihy je skvělé, jak už je zvykem. Paperback mi vyhovuje. A pět set stránek je tak akorát. V úvodu je navíc krásná mapa, které ukazuje blízké (dvou tisíc kilometrové) okolí Ankh-Morporku.
Jak je z obálky zřejmé, do kouzelného světa Zeměplochy se vetřela myšlenka na parního stroje. A kde je nejvhodnější tuto ideu přivést k život než v městě měst, v Ankh-Morporku. Hlavní postavou románu je Vlahoš von Rosret, který vystupoval v knihách Zaslaná pošta a Nadělat prachy. Srdcem i duší podvodník, kterého má město pevně ve svých spárech, se musí postarat, aby ten nový vynález, že-lez-ni-ce, fungoval a pomáhal! V roli průmyslníka mu sekundují Mandlík Štědrovka, vynálezce, co se ohání logaritmickým pravítkem, a Jindřich Král, pán ... toaletního průmyslu. Ke slovu se dostává i městská hlídka se Samuelem Elánem.
Ačkoliv se Zeměplošské romány dají povětšinou číst na přeskáčku, v pozdějších dílech mi to už nepřijde. Spousta události není nijak vysvětlená a od čtenáře se očekává, že je bude znát. Dost mi například vrtalo hlavou, kdo jsou temní úředníci a až v Zaslané poště jsem musel dohledat, že jde o absolventy cechu vrahů. A to jsem knihu četl...
Zeměplocha zmoudřela
Úplně se mi nezamlouvá, kam se Zeměplocha dostala. Všichni jsou takoví moudřejší, méně vražední a prostě méně zábavní než dřív. Možná jen nostalgie. Jindřich Král se o svoje dělníky vzorně stará a všechno je to až příliš ideální. Dokud nenarazíte na trpaslíky.
Trpaslíci nabízí skvělou paraelu se současným světem. V knize vystupují jejich teroristická vraždící komanda zabíjející nevinné - co mi to připomíná...? A samozřejmě někdo je pro, někdo je proti. Jen jak je rozlišit?
Pod Parou postrádá výraznější spád, hlavně na začátku. Fanoušek si to užije, protože velmi jednoduše, je to Zeměplocha, ale ostatním to může připadat rozvleklé, když děj nikam nesměřuje. Působí to trochu jako zápisník průmyslníka nebo budovatelský román. Až v závěru knihy děj pořádně zrychlí a to nejen díky tomu, že se řítí vlakem.
Vlahoše jsem si jako postavu velmi oblíbil v Zaslané poště, ale v této knize mi nepřijde tolik výrazný. Není to ta cesta z oprátky až do čela poštovního úřadu. Nebalancuje na hranici zničení. Jen jednou. Ale to je málo.
Hmm?
Pokud si chcete se Zeměplochou potřást ruku poprvé, zvolte si třeba Stráže! Stráže! nebo Morta. Pokud si chcete dočíst poslední dobrodružství Vlahoše von Rozeta, směle do toho. Ačkoliv už kniha není nabytá humorem jako dříve, pořád je ho tam dost a navíc stavba železnice je přece fascinující.