Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Pád Vážky – Adrian Tchaikovsky

Pád Vážky – Adrian Tchaikovsky

Publikováno 01.02.2015 Publikováno Recenze Počet komentářů 0

Další díl ze hmyzí série Stíny vědoucích. Magie pomalu vyvěrá na povrch a ačkoliv technologie dělá neskutečné pokroky, tak to bude nejspíše ona, kdo zasadí rozhodující ránu. Kdo se ale zmocní jejího pramene?

Pád vážky je pokračováním knihy Impérium černé a zlaté, které nás opět uvede fantasy světa hmyzích lidí. Děj začíná přesně v tom okamžiku, kde byl v minulém díle hrubě přerušen. Všem už je jasné, že válka vzplanula a nelze ji ukončit jinak než v potocích krve. Jen tak na okraj –  je to trochu klišé, protože nejedna knižní série začíná tak, že v prvním díle se k válce schyluje a postavy se ji snaží odvrátit a ve druhém díle vypuká a svět dostává ostré a špičaté odstíny.

Stenwold Maker musí vyslat své zástupce do všech konců světa, aby našel tolik důležité spojence. Kdo je osamocen, nemůže vosímu impériu vzdorovat a skončí jako jako poletující popílek. A to doslova. Všude ovšem čeká nebezpečí a zákeřní zrádci, protože peníze jsou prostě silnější než morálka či svědomí. Do hry vstupuje magie a neobratně vystrkuje růžky. Ačkoliv je stále upozadněná, tak to bude právě ona, která bude mít na výsledek rozhodující vliv. Z temnoty se vrací rasa komárů a baží po artefaktu tak mocném, že bude moci svou rasu vrátit na vrchol.

DSC_0061

Druhé díly to mají těžké

Problém druhých dílů je, že přinášejí v podstatě to samé jako ten první. Což je na jednu stranu dobré, že se styl nemění, ale už to nemá ten WOW efekt z prvního ochutnání. Druhé jabko není nikdy lepší než to první.

Je stále zajímavé sledovat vývoj postav, leč některé části děje jsou předvídatelné a ačkoliv je Pád vážky o něco tlustší, tak je roztříštěn na více dějových linek a žádná z postav nemá tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Někteří moji oblíbenci z minulé knihy se tak sotva mihnou nebo neudělají nic převratného. Navíc velkou část zabírá válčení, bitvy a dobývání, kde jsou postavy spíše jen pěšáci připravení na popravu. Přeci jen jsme ve válce.

Stále platí, že Adrian Tchaikovsky píše velmi čtivě a při louskání tohoto téměř šesti set stránkového kousku se rozhodně nudit nebudete. Editorské chyby, které se v minulém díle hojně vyskytovaly, se zde podařilo až na pár výjimek eliminovat.

Slintání

Nad čím mohu bez ostychu slintat je suprová obálka a vnitřní ilustrace. V tomto se od předchozího dílu neliší a subjektivně mohu říct, že jsou ještě o něco lepší. Akorát mi vzhledem k příběhu vůbec nesedí název, což je ovšem výtka, která se dá ovšem odpustit.

Škoda, že děj není není ukončen a stojí ve stejném okamžiku jako na začátku – v chaosu. Na další díl se rozhodně chystám.

V sérii „Stíny vědoucích“

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Proč používat sensor rychlosti pro cyklistiku

Proč používat sensor rychlosti pro cyklistiku

Nejjednodušší cesta, jak sledovat svoji rychlost, je přes GPS. Funguje na všechny dopravní prostředky, dokonce i na lidské nohy. Jenže ne vždycky podává přesné výsledky. Ostré zatáčky nejsou tak ostré a běda vám, jakmile se dostanete do budovy nebo do tunelu. Pro nejpřesnější výsledky je dobré pořídit si sensor rychlosti.

Zobrazit →

Vysoká, semestr první

Vysoká, semestr první

Vysoká škola má své neobyčejné kouzlo. Dokud člověk neokusí, nepochopí. Je to zážitek, který určitě stojí za to. Být však úspěšný i ve studijních povinnostech není jednoduché. Jak jsem se s tím popral já, si můžete přečíst dále.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články