Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

O kyblících a lidech

O kyblících a lidech

Publikováno 28.11.2014 Publikováno Zamyšlení Počet komentářů 0

Lidi všichni znají. Kyblíky všichni znají. Ale víte, že je možné, aby se člověk dostal do kyblíku, aniž by mu museli být odděleny okrajové části těla?

Co si budem namlouvat, předsudky hejbou světem. Jsou tak krásně zakořeněný někde v našem mozku a tam si v klidu famaří, sklízí mrkvičku, zelíčko a hledaj další nový kamarády, který se k nim připojej. A já nemluvím jen o snědejch spoluobčanech, co kradou, seniorech, co mlátí nebohý cestující francouzskýma holema nebo o lidech non-homo s odérem jako dlouze odleželej Roquefort, dyť i první dojem není nic obyčejnějšího než pouhopouhej předsudek.

Ten, kdo se usměje, nemusí bejt nápomocnej a ten, kdo se mračí, nemusí bejt zrovinka zmrd a zlosyn. A co je láska na první pohled jinýho, než jenom pozitivní předsudek? Je to jen láska k představě, kterou jsme si vytvořili v naší vlastní hlavě a přiřadili ji živý duši.

A pak tu jsou stereotypy, který si nevědomky vytváříme o svejch známejch a o svejch přátelích nebo o svejch nepřátelích. Jaká hnusná kreatura se může zrodit v myslích těch, kdo skupinově nesnáší.

Je to tak jednoduchý. Dáme jim určitý vlastnosti, hodíme je do správnýho kyblíku a tam ať si zůstanou a nedovolujou se chovat jinak. Vždyť, kdo by o ně stál, o tyhle změny (každýho jenom otravujou). Venca je prostě děvkař, Amálka taky, Vláďa by nedoběhl ani na tramvaj a Sára je děsnej ochlasta. A tak tu jen tak stojíme, každej ve svý škatuli, nervózně po sobě pokukujem a říkame si, jestli se nám v našem kyblíku vlastně vůbec líbí.

Ono vylízat z kyblíku, to není žádná sranda. Stěný hladký jako ženská na rande a vydrápat se nahoru není jen tak. To se skoro vyplatí jít o dům dál, pěkně bez kyblíku, protože pak narazíte na někoho, kdo vás dá do kyblíku novýho a vy se v něm budete tetelit blahem. A pokud vám bude přáno štěstí, tak se nedostanete do situace, že byste zjistili, že ten novej kýbl je už zase o hovně.


Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Římské dobrodružství #1 Příjezd do věznice

Římské dobrodružství #1 Příjezd do věznice

Římské dobrodružství je malý cestopisný epos (můj učitel literárních žánrů by mě za to asi zabil) o tom, jak jsem se svojí frajerkou poznával krásy a žumpy slavného antického města. Ještě než však naše nohy spočinuly na starobylých chodnících, museli jsme se tam nějak dostat – a že to nebylo jednoduché!

Zobrazit →

1000 Miles Adventure 2017, den #8 – Jak jsem nechápal, že musím najet ještě jednou tolik

1000 Miles Adventure 2017, den #8 – Jak jsem nechápal, že musím najet ještě jednou tolik

Kilometry mi v navigaci ubývaly a ráno jsem se probudil s krásným číslem – 100 kilometrů do CP2. Do každého checkpointu jsem se těšil a v posledních kilometrech jsem vždy uháněl nebývalou rychlostí. Nejhorší zjištění bývalo, že ráno jsem musel stejně nasednout na kolo a jet dál.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články