Na sociální sítě s koštětem, část I. - Facebook
Rozhodl jsem se, že si ujasním, co očekávám od sociálních sítí. Věnuji jim až příliš mnoho času, než abych je pořád používal jen tak bez přemýšlení. V několika příštích článcích budu postupně projíždět své sociální sítě a měnit způsob, jakým je využívám. Jako první jsem si vzal na paškál Facebook.
Sociální sítě jsou především prostředek pro dosažení našich cílů. U někoho to může být komunikace se známými či neznámými lidmi, zábava, novinky, odborné příspěvky nebo třeba lechtání vlastního ega. A podle svých cílů si už zvolíme konkrétní prostředek, konkrétní sociální síť, která nám ho umožní plnit.
Často se objevují názory, že tahle a tahle sociální síť je špatná, ať už z důvodů technických či důvodů komunitních. Pravda je taková, že pouze nesplňuje požadavky daného uživatele. A stejně tak jako každá kniha má svého čtenáře, tak každá sociální síť má svého uživatele (kterým je minimálně zakladatel).
Vždy je dobré si říct, proč vlastně na nějaké sociální síti jsem, co tím sleduju? Ono zaregistrovat bývá velmi jednoduché, ale proměnit to následně ve svůj prospěch je několikanásobně těžší. Sociální síť nemá sloužit jejím tvůrcům, ale především jejím uživatelům. Jakmile se to otočí, je něco špatně.
Ósobní údaje, ósobní údaje na prodej
Sociální sítě představují potenciální hrozbu pro zneužití osobních údajů. Jednou z cest je vyhýbat se jim. Myslím ovšem, že mnohem lepší cestou je naopak aktivní používání (ale v rozumné míře samozřejmě). Získáte totiž praktické informace, jak se o své soukromí starat a ovládat ho. Za úniky osobních údajů si mohou především uživatelé sami, protože neumí se systémem správně pracovat. A například na Facebooku se ještě vše neustále mění, cože může být pro někoho matoucí a těžce pochopitelné.
Osobní údaje o vás ale nemají jen sociální sítě. Takový Google dokáže na základě vyhledávání odhadnout váš demografický status, vaše zájmy a koníčky. Nebo kolik toho o vás vědí provozovatelé emailových služeb... Teoreticky si o vás mohou přečíst prakticky cokoliv.
Ani nebýt na internetu vás nezachrání, protože lidé mohou psát o vás, bez vás. A proto je občas nejlepší řešení vrhnout se nebezpečí vstříc a naučit se využívat sociální sítě pro svůj prospěch. Opravdu to jde.
O čem to bude?
Články slouží primárně pro mě samotného, ale najít v nich inspiraci můžete i vy. Pomohou mi ujasnit si, co na jednotlivých sítích hledám a případně jak zvýšit užitkovou hodnotu. Na konci každého článku bude shrnutí, jaké změny jsem na dané sociální síti provedl.
Facebook je aktuálně největší sociální sítí ze všech a podle mnohých názorů také jednou z nejhůře fungujících. Musím přiznat, že některé věci mě opravdu vytáčejí. Pominu-li občasnou pomalost rozhraní, tak nejvíce mě štve prazvláštní algoritmus, který určitě komu se zobrazí a komu se nezobrazí publikované příspěvky. Je to nastavené tak, abyste si museli za zobrazení platit. Jak Facebook vstoupil na burzu a stala se z něj vydělávající korporace, musí ty prachy prostě někde brát.
I přesto může být Facebook jako sociální síť užitečný.
Přátelé na Facebooku
Na Facebook si zásadně nepřidávám žádné lidi, které jsem poprvé viděl v žádosti o přátelství. Beru ho jako velmi soukromou sociální síť, kde není mnoho místa pro navazování nových známostí. Nemusí to ovšem znamenat, že si tam přidávám pouze ty, se kterými jsem se alespoň jednou viděl naživo. Přibližně 10% svých přátel znám pouze z prostředí internetu.
Rozhodně se neřadím mezi ty, kteří by se za každou cenu snažili nabrat co nejvíce přátel. Kromě jednoho účtu, kde jich mám nějakých 300 k nechutným, sociálním experimentům.
A jak tedy zní má propustka mezi přátele? Alespoň jednou jsme se viděli nebo se známe delší dobu z internetového prostředí. Když jsem si toto napsal, pár lidí jsem vyhodil, protože mi jejich přítomnost přišla zbytečná.
A mé osobné údaje
Ačkoliv je Facebook často kritizován za svůj přístup k osobním údajům, tak já oceňuji, že vše, co potřebuji, se tam dá nastavit. Někdy to je složitější, ale já jsem kluk šikovná. Mám kontrolu nad tím, co s kým sdílím. Nové vyhledávání Facebooku mi v tom dělá trochu bordel, protože dokáže odhalit jinak těžko dohledatelné věci, ale na druhou stranu si nemyslím, že by měl někdo až tak enorm9 zájem o mou osobu, že by mě stalkoval dnem i nocí.
Obyčejné příspěvky sdílím s přáteli nebo přáteli přátel. Těch několik, které mám veřejně, se většinou vztahují k literárním soutěžím, kterých se účastním. Takové malé promo musí být. Díky všemožným algoritmům ale bohužel nevím, co se mým přátelům může zobrazovat. Uvítal bych například, kdyby se v cizích feedech neobjevovaly mé komentáře na příspěvky.
Ostatně, co všechno se o mě můžete dozvědět veřejně je na mém profilu.
K čemu mi Facebook slouží
Facebook mám primárně kvůli zprávám. Jsou jednoduché, jsou prosté. Ačkoliv Skype či Jabber má svoje kouzlo, tak je nepoužívá každý. Facebook ano (téměř). A jelikož mám jednoho messagera, tak je mi v podstatě jednou na jakém protokolu píšu. Messaging je rychlejší a osobnější než email. Dokáže sice někdy zabrat celý večer, ale já to beru jako obohacení.
Dolovat z Facebooku nějaké informace se prostě nedá. Jeho automatické skrývání a řazení postů je prostě nepoužitelné. Skoro si říkám, jestli mi nestojí za to, si jednoduše všechny zprávy vypnout a Facebook používat bez feedu.
Zkusil jsem se v poslední době přidat do několika skupin, které mají blízko k mým zájmům, ale zjistil jsem, že jsou opět nepoužitelné (Spolek pro začínající spisovatele a básníky, Začínající nebo budoucí spisovatelé,pojďte sem). Nová notifikace se objeví při každém komentáři či like, takže nevím, zda se objevil nějaký příspěvek. A zrovna něco bych opravdu rád sledoval. Například Odposlechnuto v Praze. Leč, nejde to. Je v tom bordel.
Podobný osud mají i takzvané zájmy. Stejný problém s notifikacemi. Jak se na to dívám, tak veškerý informační obsah na Facebooku přestanu sledovat a budu využívat jiné kanály s efektivnějšími možnostmi.
Moje účty
Na Facebooku mám celkem 18 pages. Celkem 16 z nich má automaticky generované příspěvky, které se publikují každý den ve 20:00. K čemu mi slouží? Zatím k ničemu velkému, ale člověk nikdy neví, kdy se mu budou hodit stránky plné liků, když ho to nic nestojí. Nejúspěšnější z šestnáctera jsou zatím Citáty o lásce, kde se mi vyrojilo už přes 1600 lidí.
Mám jeden spisovatelský účet Michal Ozogán a nějaké příspěvky ze světa blogování publuji Sleduju, kde ale nejsem moc aktivní a uvažuji o zrušení. Neustále se samozřejmě potýkám s tím, že mým poctivě vydobytím fanouškům nechce Facebook zobrazovat obsah. Nicméně pro svou propagaci ho budu využívat i nadále. Třeba mi zase zdarma hodí nějaký kupón na reklamu. Platit za ní kvůli fanouškům, mi přijdou jako vyhozené peníze, protože stejně bych musel promovat jednotlivé příspěvky.
Co jsem nakonec s Facebookem provedl?
Ze všeho nejdříve jsem promazal přátele, o kterých byli mé informace skoupé, a u kterých jsem vlastně ani nevěděl, proč je tam mám. Následně jsem ze svého home feedu nechal zmizet úplně všechny příspěvky. Taková brutální, kobercová blokace obsahu. Nebudu si zobrazovat příspěvky ze stránek, budu postupně pouze povolovat některé své přátele.
Přes custom styly jsem si ještě schovat všechny informace, které jsem nutně nepotřeboval k životu. Zmizelo mi tak okýnko s aktivními uživateli, listy, seznam stránek. aplikací, prostě všechno, kde na mě zbytečně řvaly notifikace. Já to často nevydržel a čteným si je promazal.
Od všech přátel navíc teď odebírám pouze statusy a nestarám se o jejich like či komentáře. Ještě budu muset hledat náhradní zdroje stránek, které jsem přestal sledovat. Minimálně si je mohu přidat jako RSS feed.
Nyní mám Facebook, krásný, minimalistický a bude zase nějakou dobu trvat, než si ho zasviním.