Na praxi, kapitola zero
Najít si dobrou praxi je pořádný oříšek, který se nedá rozlousknout jen tak. Třeba mně to trvalo snad půl roku, než jsem konečně zakotvil v PositiveZero. A jaký je můj příběh?
Jako studenta oboru Manažerská informatika mě ve třetím ročníku čekala jednoroční praxe. Opravdu skvělá věc, jak se konečně vzdělat v něčem užitečném. Jediný problém byl najít si pořádnou firmu, která by se mne s láskou a péčí vzala pod svá křídla. To rozhodně není záležitost jednoho emailu, ale půlroční dobrodružství plné zvratů, ignorace a beznaděje.
Všechno to začalo kdysi v mrazivém únoru. Medvědi spali zimním spánkem, vločky se snášely pomalu na vychladlou zem a já kontaktoval věhlasnou IBM. Tato firma se zvučným jménem nikdy nebyla žádným mým snem, ale zase na druhou stranu... IBM... to zní dobře, tak proč to nezkusit. Zaslal jsem svůj životopis, vyměnil několik emailů a čekal mě pohovor.
To bude jen formalitka, říkal jsem si naivně v duchu. Hned na to jsem byl řádně otestován ve znalostech o počítačích, linuxu, databázích, javě, češtině a angličtině. V některých oblastech se našly mezery a mé snahy to nějak chytře zastřít vyvolávaly úsměvy. Což bylo rozhodně než pláč či zoufalé škubání vlasů.
Krátké IBMácké vítězství
Přes všechny obtíže jsem dostal v IBM zelenou a mohl slavit. Nebyl by to ale život, kdyby se to nějakým strašlivým způsobem celé nezvrtlo. Na škole dostala prostor firma, která nabízela praxi v oboru analýzy dat a pyšnila se hned třemi volnými místy i pohádkových odměnách. Velice mě zaujala a říkal jsem si, že by byl hřích tuto možnost nevyužít. Databázovou praxi v IBM jsem odmítl a vydal se do nových vod analytických.
Asi po měsíci mi došla zpráva, že nemají na to, aby si na rok platili studenta. Začal jsem plivat oheň a prskat síru. To si snad... Z bodu - mám dohodnutou praxi - jsem se dostal až na úplný začátek. Musel jsem nažhavit životopis a jet dál.
Tentorkát jsem zkusil firmu s komixovým názvem. Údajně tam jedno místo bylo. Během měsíce průtahů a naléhání, ale vysublimovalo či se jiným záhadným způsobem ztratilo. Jaro v plném proudu, medvědi už jsou dávno vzhůru, čile pojídají turisty a já jsem na tom samém místě jako na začátku roku. Zbývalo mi už jen něco málo přes měsíc a to bylo ve světě, kde je týdenní reakce považována za bleskovou odpověď, sakra málo času.
Hledání na vlastní triko
Zavrhl jsem všechny partnery, která škola měla a začal jsem hledat na vlastní pěst. Šlo do tuhého! Nejdříve přišel můj trapný pokus napsat jistým firmám praxy nabízejcím v oblasti vývoje webových stránek. Počet odpovědí se rovnal nule. Zkusil jsem to ještě jednou, ale výsledek zůstal neměnný.
Poté jsem ale přišel na velké tajemství inzerátů, které platí minimálně pro mě. Neodpovídejte na ně - pište je! Jednak se mi dostalo mnohem lepších nabídek a navíc se při tom cítíte, jako že tvoříte dějiny. První várku zájemců jsem musel sice ihned vyřadit, protože mi nabízela něco trochu jiného, než jsem chtěl, ale i tak bylo fajn vidět, že nejsem duch.
Nakonec jsem ale přeci jen dostal nabídku, která stála za zvážení. Chtěla se mě ujmout jakási firma PositiveZero, o které jsem doposud neslyšel. Na začátku jsem si nebyl úplně jistý, co mi také nuly, i když pozitivní, mohou nabídnout. Jejich web byl mírně řečeno zašlý (což před mým nástupem vylepšili). Nicméně portfolio se ukázalo být o poznání hezčí a navíc v podpisu místo obligátního "s pozdravem" používali "s pozitivním pozdravem".
Zrovna jsem měl ten týden cestu do Prahy, tak jsem se rychle domluvil na osobním cestkání.
V pozitivní agentuře
Dostat se na místo byl zásadní problém. Jízdenka mi končila daleko před cílem cesty a já se rozhodl dojít to pěšky. Jak už to tak bývá, nejdříve jsem se ztratil a pak začalo nelidsky pršet. Chvíli jsem byl bombardován, ale pak se vyjasnilo a já po chvíli zjistil, kde že to jsem. Do pozitivní agentury jsem se dostal sice zmáčen, ale dostal.
Po příchodu mě čekal test, na první straně čeština. Trochu jsem se podivil, ale budiž, už jednou jsem přece něco podobného absolvoval. V momentě, kdy jsem v textu objevil chybu a já se zaradoval, mi byl opět odebrán s tím, že není pro mě. A to jsem ho už obrandoval svým jménem.
Brzy ke mně přišli tři pánové, kteří se mi postupně představili a pak už jsme začali. Vytáhli svoje hi-tech tablety a my se postupně začali bavit o tom, co dělám, co bych rád dělal, jak to dělám, co jsem udělal, jak to dlouho to chci dělat atd. A už tehdy jsem pocítil, že ty nuly mám docela rád.
Prakticky se mé pětiměsíční hledání vyřešilo za několik málo dní. Já byl spokojený, pozitivní pánové byli spokojení, takže jsme se mohli dohodnout. Posilněn endorfinem jsem se opět vydat do nekonečných ulic Prahy.
Dohra
Pokud hledáte praxi počítejte s tím, že vás nebudou vítat s otevřenou náručí a že všechno se hrozně táhne. Škola vám sice nabídne nějaké příležitosti, ale nakonec to bude jen na vás, co si dokážete domluvit. A jestli vám bude přát štěstí.
Mému spolužákovi, který měl jít do IBM místo mě, těsně před začátkem prázdnin napsali, že nedostali dotaci z evropských fondů a tudíž si ho nemohou dovolit platit. Praxe byla jedním telefonátem zrušena. Tím svým odmítnutím jsem nakonec vyhrál.
Ačkoliv jsem byl již s PositiveZero domluven, tak po předchozích zkušenostech jsem pořád neměl jistotu. Poštou měla přijít smlouva a já už začínal být po několika dnech nervozní. Až když se objevil obrovský dopis, který jsem otevřel a spatřil toužebný kus papíru, mohl jsem si oddechnout.
Hlavou mi probleskla jediná myšlenka - a máte to spočítaný.