Na hřbetě želvy celým vesmírem
Tak nějak by se mohl nazývat cestopisný článek ze Zeměplochy, obrovského světa, kde neskutečnost jde ruku v ruce s rozumem. Cestuje na zádech A'tuin a brázdí nekonečné vesmírné proudy.
Tak nějak by se mohl nazývat cestopisný článek ze Zeměplochy, obrovského světa, kde neskutečnost jde ruku v ruce s rozumem. Cestuje na zádech A'tuin a brázdí nekonečné vesmírné proudy. Čas od času se vesmírní živočich přiblíží k rudé hvězdě, občas musí provést dopředu propočítaný pohyb a spolknout tak meteorid, který by z nebohých obyvatel Plochy nadělat grilované jednohubky. Použít slovo nebohých asi nebylo zrovna nejnázornější, protože v okamžicích své záchrany nedělali nic jiného, než že se navzájem okrádali a zabíjeli. Takový už ale je na Zeměploše život a na rozdíl od ZeměNeplochy si s tím nikdo hlavu neláme. Ba co víc, považují to za přirozený stav věcí. Pokud zrovna nemají kudlu v břiše...
Zeměplocha, to je víc než nějaká obyčejná kniha. Ano, někteří říkají, není to kniha, ale série. Já kývám souhlasně hlavou a dodávám, je to i víc než obyčejná série. Je to jeden velký svět a mnohem víc. Žádné fádní, 100 krát okoukané fantasy, kde sedlácký synek získá kouzelnou hračku, dobude království a získá půlku princezny. Fantasy zde tvoří pouhou kulisu pro vtipné historky, příběhy a narážky. A že je jich tu nepočítaně. Mnohé z nich dost ani možná nezaznamenáte, protože jednoduše ne všechno znáte. Terry Pratchett je člověkem sečtělým a často spolupracuje i s experty různých oborů.
V tento okamžik musím vyzdvihnout i český překlad, o který se stará Jan Kantůrek. Drtivou většinu narážek, které by českému čtenáři mohly uniknout, zmíní v poznámce na konci stránky. Objevit tu můžeme jednak překlady latinských výrazů, vysvětlení Britský (zlo)zvyků a tak i sem tam nějaký recept, i když já zatím nenašel odvahu si něco uvařit. Sám Terry Pratchett prohlásil, že Česká republika je společně s Holandskem jediným místem, kde si je jist dobrým překladem svých knih. Sám Kantůrek je zvláště specifický překladatel, protože převádět něco z češtiny do angličtiny mu může dělat problémy, ale naopak už to jde jako po másle. Při své práci získal mnoho obdivovatelů, ale i odpůrců.
Odpovědná osoba – Terry Pratchett
A jak to vlastně všechno začalo? Na počátku bylo slovo ... ne, ne, na počátku bylo vejce! Nebo spíš Odkašlání? Nejspíš bude nejlepší, když onen počátek nevezmeme tolik ze široka. Začněme samotným autorem – Terry Pratchettem. Bez něj by ani jedna zeměplošská kniha nevznikla. Nebo možná ano, ale byl to do nebe volající škvár.
Pokud byste si rádi přečetli jeho životopis, tak máte smůlu. Ve svých knihách ho zásadně neuvádí, protože, podle jeho vlastních slov, by to stejně nikoho nezajímalo. Což je do jisté míry pravda, ale já si vsuvku podobného rázu přesto neodpustím.
Náš obdivovaný fantasta se narodil 28. dubna léta páně 1948, takže dnes se z něj pomalu, ale jistě začíná stávat starý, důstojný pán. Svou pisatelskou dráhu začal už jako třináctiletý kluk, když mu byla otisknuta povídka ve školním časopise. Možná, že to není žádný úspěch hodný blyštivé ceny, ale nějak se začít musí. Vůbec první kniha, která mu vyšla, nese název Kobercové a je z roku 1971. K Zeměploše ale stále vedl pořádný kus cesty. První díl této monumentálně ntalogie byl vydán až o 12 let později. V té době si už Terry Pratchett začínal uvědomovat, že psaní by ho mohlo živit. Do té doby vykonával několik zaměstnání, zmiňme například mluvčí společnosti jaderných elektráren.
Napsat Zeměplochu a zemřít!
A tak začal Terry Pratchett psát. Psal, psal a psal a dohromady nám nadělil 38 knížek. Ve skutečnosti je jich ještě o něco více pokud počítáme nejrůznější almanachy či sborníky povídek. Ještě pár jich přibude, ale Terry musí svádět nerovný boj se Smrťem. Trpí totiž trpí Alzheimerovou chorobou.
Každá kniha z dlouhé série je stejná a přece v něčem jiná. Z počátku to byla jen ztřeštěná dobrodružství, postupem času začala tloušťka knih tloustnout a hloubka knih začala ... ehm ... hloubnout. Paraduje rock, poštu, banky, film, fotbal i drogy. Všechno, co hýbe dnešním světem. Dělá si legraci z rasizmu, žebráků i pomatených diktátorů a ke všemu dodává vlastní poselství. Svůj vlastní, specifický pohled na svět, ve kterém žijeme.
Zeměplochou zroněný
Jako šťastný vlastník 24 knih jsem toho přečetl opravdu hodně. Některé z nich se daly přelousknout během okamžiku, některé kladly odpor, ale i ony byly nakonec přečteny. Mému ostrému zraku nedokáže jen tak něco odolat.
Vybral jsem své tři favority, to nejlepší z nejlepších. Tři díly, u kterých jsem se nejvíce bavil, tři díly, které mě nejvíce potěšily.
Stráže! Stráže!
Osmá kniha série nás zavede do Ankh-Morporku, města měst, který je tak špinavé, že mikrofob by zemřel jen při té myšlence. Sledujeme osudy svobodníka Karotky, muž... trpaslíka plného ideálů, který jako jediný občan zná Artikule práva a pořádku Města ankh-morporského. Podle všech předpokladů neměl přežít jediný den. Všechny předpoklady si ale vzaly dovolenou a tak mohl nastoupit do plné policejní služby. V okamžiku, kdy teprve začíná chápat organizaci města, například, že nemůže jen tak zatknout představeného cechu zlodějů, začne Ankh-morpork sužovat drak. Což je minimálně podivné, vzhledem k faktu, že draci neexistují. Noční hlídka se ale dokáže vypořádat s věcmi, které jsou, i těmi, které nejsou.
Malí bohové
Bruta je novic a v kněžském povolání ho mohla čekat hvězdná kariéra. Jak už to tak bývá, něco se zvrtlo. K Brutovi začal promlouvat jeho bůh, všemocný Om. Ukázalo se, že to není obrovský býk, který svými kopyty drtí nevěřící, ale obyčejná želva a novic je její poslední věřící. Už samo přijetí faktu bylo pro Brutu velkou zkouškou víry. Ve svého želvího boha začne po mnoha pochybnostech věřit. Velkému Omovi ale nestačí jeden věřící, potřebuje získat zpět všechny své ztracené ovečky. Cestuje s Brutem až do dalekého Effebe, kde kacíři hlásají „A přece kráčí!“. Všichni obyvatelé Omnie, ale na želvu nevěří, protože ví, že Země je kulatá. Zeměplocha, to je přece pěkná blbost. Na své si přijdou i milovníci prapodivně chytré řecké filozofie, která zvládne dokázat každý výrok, ať u je jakkoliv nemyslitelný.
Barva kouzel
Jako poslední do trojce jsem zvolil Barvu kouzel. Tady je počátek všeho. Příběhy se začaly odvíjet a nabalovat. Každý vtip je originální, to žádná jiná kniha ze série nemůže nabídnout. Sledujeme osudy Dvoukvítka, který doráží do Ankh-Morporku. Chce zde prožít vše, co může ruch velkoměsta nabídnout – potkat se s hrdiny, zažít hospodskou rvačku a navštívit kurví díru. Ve své truhlici na nožičkách přechovává tolik zlata, že by si za něj mohl koupit třetinu Ankh-Morporku. Mrakoplaš, mág proslulý svou schopností nekouzlit a přirozenou zbabělostí má to štěstí, nebo tu smůlu, že si ho Dvoukvítek zvolí za průvodce. Zeměplošská jízda začíná. Draci, druidi, oběti a TISÍC SLONŮ!!!!!!
Zdroje obrázků: wikipedia.org, Zdroje textu: Pramen moudrosti