Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Muž pánem domácnosti #6 – Ty ještě máš televizi?

Muž pánem domácnosti #6 – Ty ještě máš televizi?

Publikováno 14.04.2015 Publikováno Zážitky Počet komentářů 8

Stejně tak jako se objevují nové vynálezy, tak i ty staré musí zanikat. Kdysi hrdí vůdcové svojí doby se přesunují do sklepů nebo do nelegálních skládek za kopcem. I když je třeba televize stále na výsluní, tak v mé skromné domácnosti už zemřela děsivou smrtí.

Nebudu vám lhát. Když mi bylo jen pár let, tehdy jsem si ještě myslel jak je sto korun hodně peněz, tak už brzy ráno jsem žhavil tu kouzelnou bedýnku. Vlastně ani moc nezáleželo na tom, co na ní dávají. Jako pohádky, to ano, ale už bylo jedno, jestli to byl digimon nebo pokemon Ty světelné paprsky mě dokázaly dokonale paralyzovat. Ale tyhle doby už jsou dávno pryč a dneska na slovo televize reaguji jen jediným udiveným – WOW, to ještě někdo používá?

Léčba

Když jsem se přestěhoval do Prahy, tak televize byla jedním z prvních kusů nábytku, které jsem neměl. Nicméně jako technicky vyspělý člověk jsem vlastnil TV tuner na USBčku. Anténka to byla malá a spíše než jako vybavení moderního muže vypadala jako dětská hračka, nicméně po hodinovém úsilí se mi ji podařilo naštelovat do takové polohy, že jsem chytal obraz. Pokud nepršelo. Nebo nesněžilo. Nebo nesvítilo moc sluníčko. Nebo jsem o ten blbej kabel nezapokopl a skoro si nezabil počítač…

A tak jsem večer co večer musel sledovat Kdo přežije, Simpsonovi a pak občas ještě něco dalšího, což už stereotypy nasáknutý mozek ani moc nepobíral. Jel jsem tu rutinu dokola, dokola a dokola a dokolečka. Pak jsem si přeinstaloval počítač a najednou mi tuner nefungoval. A já zjistil, že jsem příliš líný na to, abych se díval na televizi. To sice zní krutopřísně líně, ale ve výsledku to bylo jen dobře.

Muž pánem zábavy

A najednou jsem se stal pánem své vlastní zábavy. Já rozhodoval, na co se budu dívat a jestli budu přeskakovat ty nudné části, kde jen mluví a nezabíjí nebo nesouloží. Ona je totiž televize děsivý diktátor. Něco jako když supermarkety za pomoci decentní slevy rozhodují, co se bude v českých domácnostech vařit. Sice jsem jedl podle diktátu, ale díval jsem se svobodně. Byl jsem volný.

Mě už to médium televize prostě nějak nebere. Pravda, že když mi někdo řekne, že byl v televizi, tak to pořád s sebou nese určitý respekt a prestiž. Prostě WOW efekt. Ale jinak mi ta bedýnka přijde jako věc, která je dopředu odsouzená k záhubě.

Všechno už mám na internetu a na Youtube je tolik živého materiálu, že bych to nestihl shlédnout za několik životů. Místo reality show existuje Twitter, kde se pořád něco děje a kde jsou větší exhibicionisti než Vladko. Zpravodajství už je taky trochu pasé, leda že by mi bylo špatně a potřeboval bych blít (NOVA je universální léčitel!) a pokud mě zaujme nějaký pořad, tak se na něj kouknu v archivu na netu.

Viva moderní svět!


A co váš skromný domov? Máte v něm televizi? Protože jestli ano, tak se budu hrozně divit…


V sérii „Pán domácnosti“

Komentáře
  1. Jitka

    Jitka: Ty mě prostě bavíš :-)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: To píše život! :D

  2. Maruška

    Maruška: U mě to není spirála hladu, ale normální nenažranost. :D A možná pak nějaké mentální těhotenství, protože jaké zrůdy já dokážu namíchat a kombinovat, to vypadá mnohdy jako nepovedený pokus nějakého šílnece. :D
    Supr článek:)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: A já jsem zase naopak zastánce nemíchání jídel. Podle mě je všechno nejlepší samotné a dávat si to pěkně postupně. Ty si najdi svého pejska a určitě budete happy :-D

  3. Tajemná Temnota

    Tajemná Temnota: Heh. Taky někdy hledám jídlo a vůbec ni nenacházím a přemýšlím o tom, že bych měla nakoupit. Ono to neuškodí trochu se najíst že? xD

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Najíst se je super! Jen to někdy stojí spoustu energie a člověk má pak z toho jen hlad…

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #1 – Jak to všechno začalo

Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #1 – Jak to všechno začalo

(Krátký mini-úvod – 1000 Miles Adventure je 1600km dlouhý závod na kolech [či nohách, či koloběžce] skrz slovenská a česká pohoří. Každý jede sám za sebe – jí kde to jde, pije kde to jde, spí kde to jde. Více o závodu na www.1000miles.cz)

Jak jsem se pral, bojoval a snažil se závodu zakroutit krkem… První den to bylo poměrně snadné. Asi nějaká taktika, jak závodníky uchlácholit, že to bude dobré. A já se nechal nachytat!

Zobrazit →

Šarlatové písmeno – Nathaniel Hawthorne

Šarlatové písmeno – Nathaniel Hawthorne

Šarlatové písmeno je druhá klasika, kterou jsem četl v krátké době. To mi přímo nanahrává, abych ji porovnával s Pýchou a předsudkem. Asi budu srovnávat nesrovnatelné, ale já jsem odvážný člověk, tak se o to alespoň pokusím.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články