Metrouš

Znám místo bludy zmámené … tak temné, že by se tam mohl ukovat Jeden prsten … tak nudné, že usnete na sedačce … a někdy tak tajuplné, že vás prostě dostane…
Ale ne, ne, tohle nebude o lidech, kteří mají máslo na hlavě, a kteří můžou brečet jen na Comic conu, protože se vymluví na to, že jdou za Jokera. Tohle je o metru a jeho prapodivných lidech. Asi tím jak je temné, nudné a příšerně depresivní, přitahuje ztracené existence. Jednou je to společností nechopený pán, který nadzdvihuje dámám minisukně, aby zkoumal jejich rozmnožovací ústrojí a podruhé, abychom byli genderově neutrální, to je dáma v letech, která prohmatem hledá největšího dlouhána ve vagónu. Ale pojďme si představit jenom jednoho specifického zástupce tohoto rozmanitého druhu.
To se takhle potřebuju dostat z Černého mostu na Vysočanskou. Čekám a užívám si chladivého větříku, kterému se žádný chlípník v metru nevyrovná. Nastoupím. Vagón poloprázdný, panuje pochmurná nálada. Je neděle, takové malé pondělí. O sedačku vedle si přisedne pán. Na stupnici od 10, což je král, po 0, což je sněžný muž, mu dávám vágusovskou trojku. Vytáhne zápisník s pevnou vazbou a připraví pero. Gramotnost ho rázem posouvá ještě o jeden stupeň výše, na čtyřku. Že by spisovatel? Budu taky tak vypadat? Spíš ano…

Mistr Leonardo
Neslušně nakouknu, abych viděl, co tam píše. WTF?! Dva řádky jsou popsané nesmyslnými klikyháky. Jednořádková mezera. Další dva řádky klikyháků. A takhle je zaplněná celá stránka. Když svůj zápisník správně natočí, vidím, že takto popsaných má snad už sto listů. Tím samým nesrozumitelným tentononc. Nevím, jestli to byl nějaký druh šifry nebo šlo jenom těžce rozvinutý prototyp šílence.
Fakt je takovej, že jsem vystoupil a už ho nikdy nikde neviděl. Ale už navždy pro mě zůstane známý jako mistr Leonardo.
A teď, kdo váš metro oblíbenec? Dejte mi jména!

1000 Miles Adventure 2017, den #13 – Jak mě všichni dohnali
Už ani nemělo cenu závodit s cyklisty, závodil jsem totiž s časem a to je nepřítel nejhrubšího zrna. Nikdy totiž nespí a je neúnavný. Takže když jsem spal jako o sváteční neděli, logicky získával mohutný náskok.
Zobrazit →

Osudová chyba
Krátká a vtipná hříčka z pracovního prostředí. Pozor! Může se to stát i Vám!
Zobrazit →
Daeris: Spolužák mi jednou vyprávěl, že ve vlaku /nebo v autobuse či kde to bylo, už nevim/ viděl nějakou postarší ženskou, která si před nim vyhrnovala sukni, předváděla oplzlý gesta a dělala mu návrhy, který prej vůbec, ale vůbec nebyly slušný. A když vystupovala, přislíbila mu, že se prej ještě uviděj.
A tuhle v Praze jsem viděla v metru chlápka, kterej byl převlečenej za Supermana, prostě za nějakýho maníka s pláštěm, a lítal tam po hale. Samozřejmě, že ne doslova.
Michal Ozogán: Líbí se mi postarší paní i způsob, jakým to bylo podáno :D Z čistě humorných důvodů doufám, že se fakt ještě uviděj. Třeba pracuje pro tajnou službu a najde si ho.