Matematika o sedmé
Báseň psaná v sedm ráno na jedné z četných, matematických přednášek.
Oddechu mi není přáno,
matikou mě drtí ráno.
Hlava padá na lavici,
přestávám psát nerovnici.
Příklad jede za příkladem,
matematik slintá blahem.
Já jen oči zavírám
a vůbec nic nevnímám.
Píše, píše, křída mizí,
je to člověk či snad ufon cizí?
Nemá srdce, nemá duši,
s matikou je jako v rauši.
Věta střídá definici,
je to celý na palici.
Vzorce, čísla, písmenka,
smysl jejich uniká.
Není klidu, není míru,
ztratil jsem již všechnu víru.
Smrtka na mě cení zuby,
brzo asi pojdu z nudy.