Matematická pohádka

Tehdy v dávných časech za sedmero kužely a sedmero přímkami leželo bájné království... tak začíná pohádka o slavném králi, Čtverci I., jež z vůle Logaritmovi vládne celé říši. Musí se však postavit zlotřilým trojúhelníkům, kteří ničí jeho zem. Jak odměnu nabízí 50% akcií království a 100% jeho jediné dcery Krychlíny.

Tehdy v dávných časech, za sedmero kužely a sedmero přímkami leželo bájné království. Nebylo to však jen tak ledajaké - bylo to čtverečkové království, jemuž po dlouhá staletí vládl moudrý král Čtverec I. Na úsvitu dějin dokázal spojit všechny čtyřúhelníky pod jedinou vlajku a vyhnat ze země proradné trojúhelníky. Když se mu to podařilo, stal se králem a započal zlatý věk. Postupem času ale stárl. Jeho tělo pomalu přestávalo býti pravidelné, objevovali se nerovnosti a už neměl dostatek sil na budoucí bitvy s trojúhelníky. A právě v okamžiku největší slabosti se otevřely dveře do trůnního sálu a dovnitř vstoupil rytíř čtverečkového řádu oděn obřadní zbrojí. Čtverci I. vysekl hlubokou poklonu a se zachmuřenou tváří oznámil: „Armády trojúhelníků jsou zpět a chystají se zabrat naši zem.“

„U svatého Logaritma to snad ne,“ zahřímal Čtverec I. Pro krále to byla zdrcující zpráva v té nejhorší možné hodině. Nyní na pokraji svých sil už nemohl přispět k jejich vyhnání a čtverečkové království tak bylo ohroženo. Samotná existence tvorů se čtyřmi stranami mohla již brzy skončit. Zbývala tu jediná, leč zoufalá možnost. Možnost, které se bál celý svůj život, a kterou si nechtěl nikdy připustit. Ale nakonec to přeci jen přišlo, protože osud nejde oblafnout.

„Rytíři,“ začal král. „V celém království nech vyhlásit tuto zprávu: Tomu komu se podaří zvítězit nad těmi proradnými trojúhelníky a jeho zvrácenými nohsledy, daruji 50% akcií mého království a 100% mé jediné dcery Krychlíny. Nyní běž a vykonej mou svatou vůli.“

Rytíř čtverečkového řádu se opět uklonil a vycouval z místnosti. Čtverec I. těžce dosedl na svůj zlatý trůn a v duchu se modlil ke svatému Logaritmu. To jediné mu zbylo – víra.

A tak se začala celým čtverečkovým královstvím rozléhat ona důležitá zpráva. Prakticky nikoho nenechala chladným, protože takovou nabídku nedostanete každý den. A tak se mnoho čtverců, obdelníků, kosodelníků a dalších obyvatel čtverečkového království vydalo na strastiplnou cestu, aby získali cennou odměnu. Naneštěstí se nikdo z nich nevrátil. Všichni v těch divokých, třírozměrných krajích zemřeli těmi nejhrůzostrašnějšími způsoby. Naděje nadále skomírala, ale ještě nevymizela. Do dalekých krajů se na poslední chvíli rozhodl vydat i jinoch Čtverník.

Cesta byla opravdu nebezpečná, přesně tak, jak ho jeho rodina varovala. Ale on se rozhodně nehodlal vrátit zpět jen tak s prázdnou. Vyhýbal se jakýmkoliv střetům s trojúhelníky nebo kružnicemi a směřoval stále hlouběji na jejich území. Bez toho, aniž by byl zpozorován se dostal až k hlavnímu padouchovi. V tu chvíli se ale náš Čtverník zhrozil. Nebyl to totiž ani trojúhelník, ani kruh, dokonce ani koule, byl to geoid a o něm věděl jediné, nikdo o něm nic neví. Nenechal se ovšem zastrašil a rázným krokem zamířil k tomu monstru.

„Hej, Geoide,“ zařval Čtverník z plných úhlopříček. Geoid se podíval za zdrojem toho podivného hlasu. Velice se podivil, když ho spatřil a zeptal se: „Jak jsi se sem dostal ubohý čtverečku?“

„Na tom nezáleží ty proradný Geoide. Jsem tu abych zastavil tvé krvavé tažení proti Čtverečkovému království,“ řekl Čtverník rozhodně. Geoid se ale jen zasmál: „Jsi odvážný na to, že máš čtyři vrcholy. Uděláme dohodu: Já ti položím tři hádanky a pokud odpovíš správně, tak nechám čtverečkové království na pokoji, ale pokud se jen jednou spleteš, tak se staneš součástí mé obrovské armády. Přijímáš?“

„Ano. Sem s první hádankou.“

„Výborně, brzy mi již budeš sloužit. Tady je první hádanka: a není rovno dvěma nebo b rovno šesti právě tehdy když platí, že jestliže a rovno dvěma, pak b rovno šesti. Pravda nebo lež?“

Čtverník neváhal ani vteřinu, to bylo přece jednoduché, a proto vyhrkl: „Pravda!“

„První kolo jsem tě nechal vyhrát aby to nebylo moc jednoduché. Přes druhou otázku už se nedostaneš. Zní takto: Tři trojúhelníky si šli koupit do obchodu pravítko. Byla jejich útrata 12,5 kroužků, 13,5 kroužků a nebo 14 kroužků?“

Geoid měl pravdu, tato hádanka byla už o něco obtížnější, ovšem nikoliv nerozřešitelná. Po nějaké té minutce to Čtverníkovi došlo a mohl s vítězoslavným úsměvem říct správnou odpověď: „Dohromady utratili 13,5 kroužků.“

„Ty máš ale neuvěřitelná štěstí,“ řekl zaražený Geoid. „Poslední hádankou tě tedy budu muset úplně odrovnat. Otázka je taková: U hotelu, který má nekonečně velké množství pokojů zaparkuje nekonečně dlouhý autobus, ze kterého vystoupí nekonečné množství lidí, kteří se v hotelu ubytují. Naneštěstí po chvíli dorazí další nekonečně dlouhý autobus, ze kterého vystoupí další nekonečně velké množství lidí. Všechny pokoje jsou obsazené. Jak je tedy ubytuješ?“

To byl i na Čtverníka opravdu těžký kalibr. Proklínal Geoida, že mu tu otázku položil. Přemýšlel sedm dní a sedm nocí, bezvýsledně. Už si myslel, že se přidá k trojúhelníkovým armádám, ale v tom okamžiku na to přišel. S pocitem úlevy pravil: „Každého stávajícího nájemníka přesunu do pokoje s dvojnásobným číslem a do těch vyprázdněných ubytuji to nekonečno z parkoviště.“

„Nééééééééééééé,“ zaskučel Geoid. „Vyhrál jsi Čtverníku. Splním svůj slib a odvolám všechny kružnice a trojúhelníky. Čtverečkové království nechám na pokoji.“

Čtverník se co nejrychleji vrátil do království a zvěstoval tu radostnou novinu. Všichni oslavovali velkolepé vítězství a následně i svatbu s Krychlínou. Opět nastal zlatý věk jako za Čtverce I. A dokud se děti budete učit svědomitě geometrii, tak bude pokračovat i nadále.

12. ledna 2011 | #Povídky