Magistři a jiné běsi
Nejsem magor ale jenom bachor. Vzdělání mi začalo chutnat. Netuším, co to do mě vjelo. Asi jsem to jen oblízl a teď musím sežrat celou krávu. I s kopytama.
Jsem Bc. Budu Bc. BcA. Budu někdy Mg.? Budu někdy tak šílený, abych byl MgA.? Není v tom honba za tituly, ani v tom nehraje roli poměřování pindíků. Ostatně se svým Bc. bych se nemohl na takového Klase ani podívat. Já prostě rád vím a rád všechno vím z různých oborů. Jen třeba chemii si dokážu odpustit. Není tomu dlouho, co jsem při pomyšlení na další studium kroutil hlavou tak, že se mi málem vyšroubovala z krku. A pak jsem najednou zjistil, že škola je vlastně koníček. A když jsem se tak na ni začal dívat, všechno se změnilo.
Bez vzdělání by byl svět mnohem smutnější místo. Unikne vám totiž spoustu vtipů! Jako bych si mohl vychutnal parodii na otce zakladatele, kdybych nečetl originál? Jak jinak bych mohl napsat zvrácenou fantasy povídku, kde si to rozdává Máří Magdalena s Lilith, kdybych nevěděl o koho jde? A rozdávat myslím pěstmi. A takový Diogenés, ten jako první dokázal udělat z člověka takového malého hlemýždě. Kdo ví, třeba jednou pochopím i vtip „Výsledek je zřejmý.“
Bude ze mě religionista
Ne, nebude, ale bylo by hrozně moc cool to studovat. Měl jsem ji tři semestry odlehčené verze a slintal jsem u toho jak u večeře. Když jsem se tak prodíral, co se v ní vlastně učí a jaké jsou tam předměty v plné verzi, slintal jsem tak, že by mi každý veterinář preventivně píchl něco proti vzteklině. Naneštěstí na Karlovce to kombinovaně studovat nelze, protože si myslí, že bych neuspěl a v Brně to sice jde, ale jen pro bakaláře, magistry tam zrušili. Ale hrozně tam chci. Pane Bože, lidi (vyber si vole), nenechte mě studovat třetího bakaláře!
O co v religionistice jde? Neklaníte se žádným božstvům, ale zkoumáte je a snažíte se nakrájet je na úhledné proužky, které se dají pochopit. Jak náboženství vznikala, jak pohlíží na svět a podobně. Prostě to všechno, co vás na řetězu přiváže k McDonaldu. Ale mně přijde důležité vědět více o světě, ve kterém žiju. Je to ten neutuchající vnitřní hlas: musíš to vědět (+ takovej ten mysteriózní šepot). A pak se to dozvím a svět se změní... (trošku)
A navíc, je to fajn žít si v něčem jako tajná společnost, který ví něco, co neví ostatní. A i když je to vědění prakticky k něčemu, za ten pocit to stojí.
Bude ze mě historik, sociolog, psycholog...
Ehm, tak tohle bych chtěl studovat. Ale teď ne tolik. Historie je hrozně tajuplná mrcha, když si uvědomíme, co všechno tu bylo před námi. A starší dějiny jsou prostě srdcovka. A sociolog je zas takové to chápání světa a jak do něj lidé zapadají. A s psychologií máme takový velmi zvláštní vztah ... jako když někoho chcete samou láskou ubít cihlou.
Neumím si představit, že bych to nakonec ve výsledku studoval všechno. Ještě bych skončil jako JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryk Lahola. A navíc už není čas a jít na to kombinovaně není ono. To bych se mohl rovnou vrhnout na samostudium a na to já nemám vůli. Nechci se to učit sám. Tuším ale, že jednou mě zas ta nostalgie školních lavic přemůže.