Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Literární soutěž rytiny

Literární soutěž rytiny

Publikováno 31.07.2011 Publikováno Příběhy Počet komentářů 0

V literární soutěži rytiny se mi podařilo umístit se na 3. pozici. Je to vůbec poprvé, co jsem stanul na stupních vítězů. Od mého první pokusu účastnit se takové akce jsem udělal obrovský pokrok. Tehdy jsem beznadějně skončil v poslední desítce.

Literárních soutěží, které se zaměřují na fantasy, scifi a horrory pomalu, ale jistě přibývá. Nějaké to klání pisatelských mozků navíc nikomu rozhodně neuškodí. Ve valné většině soutěži jsou nejlepší kousky vystaveny pouze na internetu, kde je mohou lidé hodnotit, komentovat, případně klít a stěžovat, že ta jejich povídka byla lepší a skončila na horším místě. Rytiny zvolily trochu odlišný přístup a vítězné povídky, básně a ilustrace jsou uveřejněny ve sborníku. Ten sice není po tisících posílán do knihkupectví, kde by ho houfně bílili čtenáři, ale i tak, mladého, věkem neprověřeného spisovatele nadchne, když v ruce drží tištěné dílo, na němž se sám alespoň zčásti podílel.

Deset nejlepších povídek, pět nekrásnějších básní a pět úžasných ilustrací vás čeká v již pátém vydaném sborníku rytin. Tentokráte bude mezi vydanými autory i moje ctěná maličkost, která se svou povídkou Peclo s.r.o vybojovala imaginární bronzovou medaili. Musím však přiznat, že měla pouhých 15 soupeřů. I tak se ale má spisovatelská duše těší na sborník, který by měl vyjít na začátku září.

Soutěž má i svá negativa. Například autor nedostane žádnou zpětnou vazbu. Neví, v jakých pasážích byl opravdu dobrý, a které se mu naopak nepovedli. Může tak své chyby neustále opakovat a nemusí se tak dozvědět, jak se to dělá správně. Či oblíbené: jak ne. Další minus je, že vydaný sborník byste na pultech knihkupectví hledali marně. Prodává se pouze přes internet a nejvýznamnějšími zákazníky jsou nejspíše sami autoři nejlepších prací, kteří by se rádi viděli na papíře. Třeba se to časem změní…


Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Carpatia Divide 2019, den #2 – Jak mi jedna zapiekanka změnila závod

Carpatia Divide 2019, den #2 – Jak mi jedna zapiekanka změnila závod

I když jsem spal v 1200 metrech, nebyla mi zima. Rozhodně lepší než v údolí u vody. Čtyři stěny, i když s dírami, mi poskytly dostatečnou izolaci a ptačí rodina ochranu proti případným vetřelcům. Alespoň jsem v ně věřil.

Zobrazit →

Já a #3 Zima

Já a #3 Zima

Jsme se zimou kamarádi. Občas mě ta mrška pěkně poštípe, ale je to spíš jen tak laškovně. Že mi nechce ublížit. Přece jen ještě žiju. Možná to bude tím, že nebydlím na Sibiři. Tam mají lidé se zimou speciální vztah. Ta holka se jich drží jako klíště… a s nikým se rozejít nehodlá.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články