Levá ruka boží - Paul Hoffman
Jiný svět a přesto v mnohém podobný tomu našemu. Život ve svatyni, kde není pokoje, není míru, není vykoupení, a přece tu zde modlitby udržují pravidelný řád. Od čeho ovšem je řád, než proto, aby se zničil?
Kniha Levá ruka boží od Paula Hoffmana je krásný příklad toho, jak kouzelně může zapůsobit kombinace chytlavého obrázku na titulní straně a slibného názvu. První dojem byl až tak silný, že jsem ani nečetl anotaci a rovnou vzal knihu do podpaží. Když jsem ji pak ještě náhodně prolistoval, narazil na jméno vykupitel Řiťomil, což mě rozesmálo tak, že už jsem ani nepochyboval o své volbě.
Jelikož jsem poslední dobou zaujatý na nejrůznější božské věci, tak jsem byl opravdu nadšený a dokonce ještě dřív, než jsem knihu otevřel, začal jsem kout pikle, jak bych ten příběh napsal já sám. Po přečtení musím říct, že úplně jinak. Alespoň jsem byl rád, že můj nápad mi nikdo „nesebral“.
Jako Levou ruku boží jsem si představoval odhodlaného krutobijce, který vyniká nejen silou, ale hlavně svou myslí. Hlavní hrdina Cale takový je, ač se často nechává unášet svým dinosauřím mozkem, ale vůbec jsem se nedokázal sžít s představou, že je to nějaký čtrnácti nebo patnáctiletý hošík. Chápu, že i levá ruka boží musela být někdy dítě, ale konec konců, ne až tak krutopřísné dítě.
Celý příběh začíná ve svatyni vykupitelů, která zde brutálním způsobem vychovává už od nízkého věku armádu nemilosrdných vojáků. Každého by chtěli oběsit a upálit a nikomu nedají nic zadarmo. A i když je Cale jen jeden z tisíců, tak je přece něčím jedinečný.
Velmi zvláštní, a vůbec ne špatné, mi přišlo používání názvů postav, měst a dalších věcí z našich historických reálií. Ať už to je egyptský Memphis, židé nebo Ježíš Nazaretský. Moc dobře nevím, zda to mělo nějaký účel, ale je to pouze první díl z trilogie, tak je klidně možné, že v dalších dílech bude osvětleno.
Ahoj. My jsme ti zlí!
Co mi trochu vadilo bylo zpodobnění křesťanství jako naprosto krvelačného spolku šílenců lačnících po škvaření nevěřících. Ne že bych byl nějaký pomazaný křesťan, ani succuby bych se neštítil, ale tady mi těch parafrází přišlo až moc a byl to na mě až moc jednostranný pohled. Vykupitelé ze svatyně jsou prezentování jako: „Ahoj. My jsme ti zlí!“
Ona to vlastně ani nebyla fantasy (nebo sci-fi jak se někde píše). Ne že bych si snad nějak zakládal na přísnou definici žánrů, ale čekal jsem něco nadpřirozeného a toho jsem se vůbec nedočkal. Je to spíše takový historický román z fiktivního světa. Což určitě není chyba, ale nečekal jsem to.
Tak co?
Levá ruka boží není špatná kniha, ale ani dobrá. Je až příliš obyčejná, to je její největší mínus. Ničím mě neoslovila, jen jsem zchroustal příběh a čao. Máme tu své hrdiny, kteří putují a bojují za své nízké pohnuty, ale nijak se neliší od toho milionu, co přišlo předtím. Není tu nic, čím by se mi kniha zapsala do paměti. Navíc jde o titul, ve které je více otázek než odpovědí a slouží spíše jako předehra pro další díly. Ty se ovšem číst nechystám, což je vysvědčení samo o sobě.