Konec kladných hrdinů
Hrdinové už nejsou, co bývali. Každý z nich musel prožít nevyrovnané dětství, během kterého získali pestrou škálou charakterových vad, jež dodává příběhu pořádnou šťávů. Klaďasové zmizeli z povrchu zemského.
Kam zmizeli ti udatní rytíři v nablýskané zbroji, kteří se na svých bílých ořích proháněli po bojišti a kosili nekončící zástupy nepřátel? Kam se poděla neposkvrněná čest, udatnost a hrdost bojovníků, jež nemohlo nic zastavit při jejich cestě k zachráně své vyvolené, světa a veškerenstva? Kde se teď nachází všechny spanilé princezny čekající na pohledné zachránce? Hynou snad ve svých nedobytných věžích, či berou věci do vlastních rukou? Kam se zatoulalo všechno dobro fiktivních světů? Proč jen musel nastat konec kladných hrdinů?
Jako by pro ně snad už nebylo místa. Stali se jen zaprášenými figurínami v temných sklepích muzeí. Bylo jim odepřeno vidět paprsky Slunce. Možná někde na krajích velkých měst, okolo skládky plné zrezivělých plátů, se povaluje skupinka bezdomovců. Poslední mohykáni držící se svých míst na Zemi zuby, nehty. Nenašli práci a ztratili svůj domov. Jejich imaginární světy se rozpadli v prach. Ať už přišli kamkoliv slyšeli jen: „Ne, děkujeme, kladné hrdiny už nebereme.“ Jeden po druhém to vzdávají a mrznou ve dnech vánočních. Tak končí kladní hrdinové.
Stali se slabými, neudrželi krok s dobou, jejich příběhy zestárli a stali se jen povídačkami senilních staříků. Museli uvolnit místo nové generaci hrdinů, která je nahrazovala s krvelačnou cílevědomostí. Nastává nová epocha, kde dobro má nádech do černa. Přichází nová generace záporných dobráků.
A jak takový novogenerační mišmaš namixovat? Je to v celku jednoduché. Základní ingrediencí je kladný hrdina. Ne ale ten přestárlý, poskvrněný dobrem, nýbrž velmi mladičký. V době, kdy jejich duše je ještě tvárná a dá se nějakým zvláště podařeným kanadským žertíkem naprosto zdevastovat. Můžete svého hrdinu nechat prožít pár dětských let krásného života, aby měl ve svých slabých chvilkách na co vzpomínat a zaplňovat tak odstavce. Když je dostatečně šťastný, pusťme na něj dobře naplánovanou událost, jež otočí jeho život vzhůru nohama.
Nejlépe asi uděláte, když zabijete celou jeho rodinu, na nejbližší přátele nezapomínaje. Důležité je, aby zůstal úplně sám. Bez ničeho, jen se svou vlastní narušenou hlavou. Klidně ho posílejte z jednoho dětského domova do druhého, kde by mohl potkat svého úhlavního nepřítele. Když v něm necháte vyklíčit nepřeberné množství duševních chorob, mohu vás jen chválihodně poplácat po zádech – je to správná cesta. Co by to bylo za hrdinu, kdyby neměl o kolečko více?
Váš kladno-záporný hrdina poté začne své problémy utápět v alkoholu, cigaretách, drogách, násilí, prostě ve všech těch cool činnostech, jež nažhaví vaše věrné čtenáře. Naučí se nevybíravým způsobům a bude se chovat jako naprostý pitomec. Vaše publikum si ho ale přeci jen zamiluje, on je přeci ten „dobrý“.
A tak vznikl nový kladný hrdina. Je prolezlý špatnostmi a přeci stojí na straně dobra. Ne utlačovaných, ne chudých ani pomalu myslících. Jen na straně dobra. Ať už to znamená cokoliv.