Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Kamenuj a válej se

Kamenuj a válej se

Publikováno 29.06.2014 Publikováno Zážitky Počet komentářů 0

A jsou tu prázdniny a něco končí a něco začíná.

Mračna se shlukují, zem se třese a ohně praskají v mohutné hranici. Do schránky mi chodí právní obsílky, veškeré mé pozemské bohatství mi nestačí na zaplacení školného a už jen poslední dva měsíce se můžu pyšnit statusem studenta. Poprvé v životě o něj přijdu. Pražská mládež komentuje svoje vysvědčení stylem „Ty vole, neprospěl“, lidi skákají pod metro v roztomile zoufalé snaze zachránit se a Antikrist se chystá sestoupit na Zem. Bude to chtít kýbl lásky a jedno velký „Hag“ se přes to dostat a znova hrát Game of Life.

Jo, začínají prázdniny, to tajuplné období, kdy lidé chytaj bronz, lízaj tvaroh na klacku a metro jezdí nějak málo. Moje prázdniny nejspíše zas moc velký fraj nebude. Todočka se mi množí, jak bavorská šlechta ve středověku a tím, že píšu tenhle článek, situaci jednoznačně nelepším.

Straščitel

Výzev se nebojím. Vlastně si ty výzvy ještě kořením, jak je sunu na kouzelnou dobu „potom“. Dokonce jsem se nikdy nebál ani nabušenců. Ať byly dvakrát větší a dvakrát silnější než já, neváhal jsem vyrazit vpřed, abych jim ukázal, že se jich nebojím. O tom, jak jsem uspěl, raději pomlčím, i když se alespoň pochlubím, že jsem jednoho bivoje skolil tak, že jsem mu chytře stoupl na tkaničku u bot. Tenhle přístup mi vydržel dodnes. Budu se bít s každým bez ohledu na jeho velikost, barvu kůže či vyznání. Ať třeba dostanu po čuni, já jsem ochotný za to zaplatit. A jediné, čeho se budu bát, je obří vosa.

Pozor! Já nejsem člověk, co by se rval a neustále kopal okolo sebe. Většinou totiž vůbec není o co bojovat. Nehádám se, protože by mě bavilo hádat se. Jsem jako beránek. Zkuste si mě pohladit! Ale jakmile mám pocit, že je právo na mojí straně a jsem zahnaný do kouta, uhněte mi z cesty, protože jsem se právě transformoval.

Ale o bojování přece vůbec nejde. Jde o tu radost z bojování. Ne radost z výhry, ne radost z prohry (pro sadomasochisty), ale radost z toho, že je nám dovoleno bojovat. Že můžeme spřádat plány naší sladké pomsty, že můžeme pomlouvat své nepřátele, že musíme prchat před zákonem, že můžeme být těmi, proti kterým se spikl svět. Nejde o to vztekat se, když nám něco nejde a osočovat jeden druhého. Jde o to kamenovat a jde o to válet se. Když se z toho stane zábava, můžu prohrávat bitvy dle libosti, ale ani na okamžik nepochybuji, že vyhraji válku.


Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Carpatia Divide 2019, den #4 – Jak jsem zpíval medvědí písně

Carpatia Divide 2019, den #4 – Jak jsem zpíval medvědí písně

Přístřešek prostorný, super – ale ta vlhkost! Měl jsem pocit, že vzduch je durch, já jsem durch a spacák je durch. Jak v něm budu spát zítra? Tyhle otázky musely počkat. Trochu jsem doufal, že někdy odpoledne vyjde slunce a vysuším ho, ale to bylo ještě dlouho přede mnou. Snědl jsem si svoje poslední panini z benzinky a vydal se směr Nízké Beskydy.

Zobrazit →

Utíkající homoburger

Utíkající homoburger

Občas by měl člověk přestat přemýšlet a nezabývat se podřadnými věcmi. Například logikou či selským rozumem. Povídka „Utíkající homoburger“ vám tento šílený pohled nabídne, tak zamávejte přemýšlení a vrhněte se na to.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články