Jak s blogem neusnout na vavřínech

Začít psát blog je velice jednoduché. Dneska to zvládne opravdu každý. Jenže umění není v tom začít, ale vydržet blogovat dál a dál (do nekonečna a ještě dál). Není to snadné, ale se tomu trochu pomoci...

Starat se o blog je občas těžké. Napsat článek, dva, tři, to je v silách většiny, ale věnovat se tomu s nekonečnou, neutuchající pravidelností se dá poměřovat s Gilgamešovým dvou třetinovým božstvím. Ne vždy kreativita funguje na počkání a ne vždy je na ni čas a nálada. Existuje ale pár triků, které mohou píchnout.

Hořte, ale neshořte

Už jste slyšeli o syndromu vyhoření? Něco se vám může lehce stát i při psaní článků. Na začátku zpravidla existuje obrovská motivace. Proč? Protože jupí, začal jsem něco nového, strašně mě to baví, dokázal bych to dělat od rána do večera ... bla bla bla. Jenže tenhle pocit postupně slábne nebo dokonce mizí. To je ten důvod, proč většina blogů zanikne po několika prvních článcích.

Nakopávačkou motivace je zpětná vazba. Můžete zkusit popíchnout čtenáře, aby víc komentovali a nebo tu motivaci hledat někde v sobě.

I když třeba máte sílu psát jeden článek denně, je dost pravděpodobné, že vám to nevydrží věčně. Základem úspěchu je nepublikovat článek hned pro dopsání, ale dát si ho jen do šuplíku a nechat ho vyzrát. Jako hermelín. Přinese vám to dvě podstatné výhody:

1. Můžete si stanovit časy publikace. Že například články vydáte vždy v pondělí v 18 hodin (já třeba nedávám ven články v pátek v sobotu, protože si myslím, že všichni jsou pod parou a nikoho to nebude zajímat). Většina blogovacích systému umí i plánování publikování, takže se v daný čas zveřejní sám. Stačí napsat čtyři články a na měsíc dopředu máte obsah. Takže pokud jeden měsíc nebudete schopní nic vyplodit, blog bude pořád aktualizovaný.

2. Další výhodou je, že si každý článek budete moci s odstupem času projít. Nejednou se mi stalo, že jsem týden po napsání našel nějakou šílenou větnou konstrukci a nemohl přijít na to, jak se mi ji podařilo vyplodit. A to píšu za střízliva. Většinou.

Ne vždy lze samozřejmě publikování článků s odstupem času uplatnit. Pokud píšete o aktuálním dění, rozhodně nemá smysl čekat s publikováním měsíc. Jakmile máte horké zboží, musí ven nebo vychladne. Ale vždy se snažte mít v záloze zásobu univerzálních článků.

Remindujte (já dobrá Čecha)

Jedna z (ne)radostí života je, že na co zapomenout chcete, nezapomenete a na co zapomenout nechcete, zapomenete prakticky instantně. A přece stačí nějaká jednoduchá připomínací aplikace, co pošle jednoduchý email ve stylu:

Ahoj, já jsem tvůj blog, možná si na mě ještě pamatuješ. Vím, že poslední dobou vztah mezi námi hodně ochladl. Hlavně z tvojí strany. Já tu na tebe pořád čekám s nedopsaným příspěvkem. Dej o sobě prosím vědět co nejdříve. Víš, kde mě hledat.

A doporučuji spíše ten email. Notifikace na mobilu u mě moc dobře nefungují. Většinou to jde ráz na ráz stylem: něco mi vyskočí, já: „jasný“, swipnu a do deseti vteřin o tom nevím. Ale email, ten mi prostě pořád svítí. Po dnu, po týdnu, po měsíci. Jednou mi email svítil dva měsíce, ale odpověděl jsem na něj! Skvělý je na to například Wunderlist.

Recyklujte, když je nejhůř

Pokud vám dojde munice v archivu, ještě pořád není nic ztraceno. Každý blog už teď stejně z půlky žije na sociálních sítích, takže můžete vykazovat aktivitu aspoň tam. Hoďte tam odkaz na rok, dva starý článek, který měl úspěch. Opakování je matka moudrosti. Půlka lidi si už stejně nebude pamatovat, co jste psali. Je to sice smutné, ale na druhou stranu se to dá alespoň zneužít. Ostatně o možnostech jak použít starší články jsem už napsal.

A zelení z vás budou mít radost.

Poznámkujte

Ale stejně se snažte vyschnutí studny vyhnout. Pro psaní blogu je třeba mít nějaký materiál. Čím více materiálu, tím více možnosti psaní článků. Kdykoliv vás přepadne nápad na článek, zapište si ho. Jenže jak?

• Třeba do chytrého fouňi (klidně i do hloupého, ale psát přes čísla? To já nikdy neměl rád) Nejlépe něco se sychronizací do PCčka, ať můžete psát i tam a nemusíte to přetahovat. Já mám například aplikace na Google Docs a na ploše telefonu mám zkratku, která mi otevře dokument s mými nápady. Jenže ...

• Ono to není úplně rychlé. Ať už máte seberychlejšího fouňu, tak než ho odemknete, než tu aplikaci spustíte, než to na té pitomé virtuální aplikaci napíšete ... papír je prostě papír. Vytáhnu, napíšu, schovám, neřeším. Jenže kdo u sebe neustále nosí tužku a papír...

Návod na správné poznámkování je sice trochu záhadou, ale jednou je jasné - pokud dostanete nápad a nenapíšete si ho, je to jako byste ho nikdy neměli a jedině co zůstane, je výrok: „Měl jsem TEN nápad. TEN TAMTEN.“

Každopádně je to i trochu stav mysli. Je to umění se na NĚCO podívat a nevidět tam TO, ale ČLÁNEK.

20. prosince 2015