Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Jak jsem pekl dort

Jak jsem pekl dort

Publikováno 06.04.2016 Publikováno Zážitky Počet komentářů 2

Kdybych tehdá věděl, co mě čeká, asi bych udělal spíš moučník z cukru – cukr. V zápalu kreativity bych třeba vystavěl cukrovou pyramidu, ale ne, já prostě musel upéct dort. A řeknu vám, skončilo to úplně stejně, jako když jsem se pokoušel vyrobit si sušené maso.

Snad žádná moje story pro dlouhé jarní večery se nevyrovná epickému vyprávění o tom, jak jsem pekl dort. Pejsek s kočičkou by vedle mě byli kuchaři s michelinskými hvězdičkami a Frodo by byl jen cápek, co šel někam s prstenem na řetízku. Jsem ale rád, že mám tuto zkušenost za sebou, protože po mnohahodinovém snažení mohu s čistou duší prohlásit, že pečení dortů se má nechat těm, co to umí.

Proč jen jsem se neobrátil na svého cukráře?

Základem každého dortu je těsto (korpus pro profíky). A jelikož jsem znal mňamkózní těsto na bábovku, rozhodl jsem se použít osvědčený recept. Všechno šlo lehce jak namazané lubrikantem. Těsto bylo už ve formě a já už jen udělal finální ochutnávku, abych neměl moc velký kalorický deficit. Bylo to velmi … slané. Slané? SLANÉ??!!! A to jsem si myslel, že splést si cukr se solí je možné jen jednou v životě. Ne, jde to 2x. Bože, ať je to jen 2x.

Ale byl jsem optimista. Ještě že jsem to ochutnal a nezjistil tento neduh po odevzdání produktu. Nezbývalo mi nic jiného, než těsto vylít a zajít do obchodu, protože jsem spotřeboval potřebné suroviny. Začal jsem tedy na novo a tentokrát jsem opravdu použil cukr. Radši jsem ochutnával každých pět minut.

Když selže metoda ďobkání

Sladké(!) těsto jsem strčil do trouby a zkušeným ďobkáním špejlí zjišťoval, zda už je hotovo. Úspěšný, suchý test mi potvrdil, že mohu vytáhnout a rozkrojit. Jal jsem se nože. Brzy jsem si uvědomil, že zatímco při bábovce se do středu píchat nemůže, u dortové formy to je záhodné. Po rozkrojení jsem měl střed tekutý. Ale takové věci mě přece nemohou rozhodit! Takže jsem tu tekutou hmotu vydlabal s tím, že ji nahradím náplní.

Výroba náplně proběhla překvapivě bez peripetií. Ale pak ten marcipán … ono totiž vyrábět si vlastní marcipán je velice zlý nápad. Podařilo se mi tu hmotu zdrcnout do takové velké gule, ale strašně se to lepilo a já nevěděl, co s tím. Nechal jsem to teda chvíli v lednici. Když jsem to vytáhl, byla hmota jako kámen a já bych potřeboval sbíjecí kladivo, abych ji dokázal nějak zpracovat. Ale zkušený kuchař si cestu vždy najde – obří, kamennou, marcipánovou guli jsem dal na topení. Potom se s ní sice stále nepracovalo příliš dobře, ale byl jsem schopný vytvarovat větší množství malých gulí, které se dali napíchat na dort.

Uff … a mohlo se oslavovat.


Komentáře
  1. Tomáš Rak

    Tomáš Rak: Škoda, že jsi nepřiložil nějaké fotky. Myslím, že při čtení tvého článku moje fantazie někdy přesahuje hranice možného. :D

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Je to velmi stará story, v té době jsem měl ještě takový archivní foťák.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte 1000 Miles Adventure 2017, den #7 – Jak mi karma splatila všechny dluhy

1000 Miles Adventure 2017, den #7 – Jak mi karma splatila všechny dluhy

Často jsem si říkal, proč musí trasa vést zrovna touhle šotolinou. Proč nemůžeme jet normální cestou? Proč muselo tak strašně pršet? Proč mi ta navigace nemohla vydržet? Až někdy na konci jsem si uvědomil, že je zbytečné se ptát. Protože každá špatná cesta se vykoupí krásnou a každá nepřízeň osudu nakonec přinese něco dobrého.

Zobrazit →

Byl jsem to já, kdo trestal učitele

Byl jsem to já, kdo trestal učitele

Časy rákosky a dlouhého pravítka už dávno pominuly. Učitelská autorita se proměnila v prach a vítr ji odvál do zemí třetího světa. Nová doba vypěstovala žáka, který odhodil okovy útisku a s rodičem za prdelí dokáže vše. Můj osobní vzdor ale nezažehl vzpouru. Své protivníky jsem drtil pasivní agresí.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články