Jak jsem pekl dort
Kdybych tehdá věděl, co mě čeká, asi bych udělal spíš moučník z cukru - cukr. V zápalu kreativity bych třeba vystavěl cukrovou pyramidu, ale ne, já prostě musel upéct dort. A řeknu vám, skončilo to úplně stejně, jako když jsem se pokoušel vyrobit si sušené maso.
Snad žádná moje story pro dlouhé jarní večery se nevyrovná epickému vyprávění o tom, jak jsem pekl dort. Pejsek s kočičkou by vedle mě byli kuchaři s michelinskými hvězdičkami a Frodo by byl jen cápek, co šel někam s prstenem na řetízku. Jsem ale rád, že mám tuto zkušenost za sebou, protože po mnohahodinovém snažení mohu s čistou duší prohlásit, že pečení dortů se má nechat těm, co to umí.
Proč jen jsem se neobrátil na svého cukráře?
Základem každého dortu je těsto (korpus pro profíky). A jelikož jsem znal mňamkózní těsto na bábovku, rozhodl jsem se použít osvědčený recept. Všechno šlo lehce jak namazané lubrikantem. Těsto bylo už ve formě a já už jen udělal finální ochutnávku, abych neměl moc velký kalorický deficit. Bylo to velmi ... slané. Slané? SLANÉ??!!! A to jsem si myslel, že splést si cukr se solí je možné jen jednou v životě. Ne, jde to 2x. Bože, ať je to jen 2x.
Ale byl jsem optimista. Ještě že jsem to ochutnal a nezjistil tento neduh po odevzdání produktu. Nezbývalo mi nic jiného, než těsto vylít a zajít do obchodu, protože jsem spotřeboval potřebné suroviny. Začal jsem tedy na novo a tentokrát jsem opravdu použil cukr. Radši jsem ochutnával každých pět minut.
Když selže metoda ďobkání
Sladké(!) těsto jsem strčil do trouby a zkušeným ďobkáním špejlí zjišťoval, zda už je hotovo. Úspěšný, suchý test mi potvrdil, že mohu vytáhnout a rozkrojit. Jal jsem se nože. Brzy jsem si uvědomil, že zatímco při bábovce se do středu píchat nemůže, u dortové formy to je záhodné. Po rozkrojení jsem měl střed tekutý. Ale takové věci mě přece nemohou rozhodit! Takže jsem tu tekutou hmotu vydlabal s tím, že ji nahradím náplní.
Výroba náplně proběhla překvapivě bez peripetií. Ale pak ten marcipán ... ono totiž vyrábět si vlastní marcipán je velice zlý nápad. Podařilo se mi tu hmotu zdrcnout do takové velké gule, ale strašně se to lepilo a já nevěděl, co s tím. Nechal jsem to teda chvíli v lednici. Když jsem to vytáhl, byla hmota jako kámen a já bych potřeboval sbíjecí kladivo, abych ji dokázal nějak zpracovat. Ale zkušený kuchař si cestu vždy najde - obří, kamennou, marcipánovou guli jsem dal na topení. Potom se s ní sice stále nepracovalo příliš dobře, ale byl jsem schopný vytvarovat větší množství malých gulí, které se dali napíchat na dort.
Uff ... a mohlo se oslavovat.