Húrinovy děti - J. R. R. Tolkien
Húrinovy děti jsou pouze výsekem jedné báje z Tolkienova Silmarillionu, ale díky své rozsáhlosti a spletitému příběhu jim nedělá problém stát v samostatné knize, která je navíc obohacena o krásné ilustrace.
Jelikož patřím mezi fanoušky Tolkienova světa, tak Húrinovy děti jsem měl už poměrně dlouho ve svém čtecím hledáčku. Zatímco příběh Pána prstenů je na světlo světa ve své podstatě vynesený kompletní - jde o nějaký pevný celek - tak příběhy ze Silmarillionu jsou spíše střípky, které jsou postupně slepovány a začínají tvořit větší celky. Musí to být doslova detektivní práce, protože všechny zkazky z prvního věku Ardy byly vydány až po autorově smrti. Je to až skoro geniální, jak je to podobné hledání reálné historie.
Na Húrinovy děti se určitě nedá dívat jako na obyčejnou knihu, minimálně pro ty, kteří už Tolkienův svět znají. Pro ty to bude především rozšíření a připomenutí příběhu ze Silmarillionu. Pro ostatní pak velmi zajímavá báje z fiktivního světa, ale opravdu si nedokážu představit čtenáře, který by po knize sáhli bez znalosti celého univerza. Už úvodní předmluva je tvořena především pro ty, kteří četli Pána prstenů, ale o prvním věku Ardy netuší vůbec nic. Nechybí samozřejmě ani názorná mapa, bez které se naprosto ztratíte a nebudete mít absolutně tušení, kde se všechny události vlastně odehrávají. Beztak to ale bude problém.
Pro objasnění, jaké to vlastně je, se naskýtá srovnání Húrinových dětí a Pána prstenů. Předně musím říct, že zde by se muselo srovnávat nesrovnatelné. Obě knihy jsou psané úplně jiným stylem a mají jiný účel. Pán prstenů je ucelený příběh, který z blízka sleduje osudy hlavních hrdinů. Húrinovy děti jsou především báje a v tomto duchu jsou také psané. Vypravěč si drží od postav větší odstup a vše je popisováno velmi zeširoka.
Zklamalo mě, že samotný příběh nebyl, alespoň co mi moje paměť prozradila, nijak zvlášť rozšířen. Prakticky všechny pasáže jsem si pamatoval už ze Silmarillionu a z Nedokončených příběhů, kde mu bylo této báji věnováno nějakých sto stran. Až v dodatcích jsem se dočetl několik zajímavých informací, které se ovšem nevázaly přímo k příběhu. Například, že tuto báji Tolkien původně zpracovával ve verších, jak tomu ostatně bylo zvykem ve starších dobách. Celé vyprávění je v tomto velmi autentické a atmosféra určité prastarosti tam na vás přímo dýchá. Stylu opravdu není co vytknout.
Samotný příběh je podle mého silný zážitek, ale díky mé deformaci nahlížení na Tolkienův svět jiným světlem než je běžné, se to těžko posuzuje. Rozhodně to však mohu doporučit fanouškům Pána prstenů, kteří by se chtěli dozvědět něco z historie Středozemě. Pokud se vám bude příběh Túrina a Niënor líbit, tak určitě sáhněte i po Silmarillionu.