Hobit – J. R. R. Tolkien
Hobita zná každy. Musí. Toho musel přečíst i Miloš. A ve mně zase jednou vzplanula ta neutěšitelná touha vydat se zpátky do toho pohádkové světa plného hobitů, čarodějů, elfů a především trpaslíků. A že to stálo za to.
Hobit je pro mě klasika, na kterou se prostě nedá házet žádnou špínu. Je to jedna z prvních knih, co jsem kdy vůbec přelouskal a do jejího konce jsem se dostal minimálně pětkrát. Možná si říkáš, k čemu je vůbec dobré nějakou knihu žvýkat pořád dokola, když prožitek musí být stejně intenzivní jako večere z rozvařených ponožek... já se do toho světa hrozně rád vracím. Je to asi stejná závislost jako být štamgasta, co chodí jen do jednoho baru. (nebo snad někdo rád chodí do nového???)
Dokonce jsem zjistil, že mám Hobita mnohem raději než Pána prstenů. Ten je tak strašně roztahaný, ukecaný, že se prostě čte dlouho a není tam takový spád. A taky je o něco vážnější. Hobit je naopak velmi lehké čtení, které se dá přelétnout za jeden lenivý (pod)zimní večer. Co si budeme nalhávat, není to fantasy v pravém slova smyslu, ale jde o krásnou pohádku na dobrou noc. Dá se na tom skvěle ukázat jaký je rozdíl mezi těmito dvěma žánry.
Když z vás udělají vílu...
Vyprávění je jednoduché, přímočaré a všechny staré legendy Pána prstenů vystupují jen mlhavě na pozadí.. Sauron je černokněžníkem někde v hlubokém hvozdu a Valinor je nazýván zemí víl (což je trochu degradace Valar). Všechny postavy se navíc vyžívají v roztomilých popěvcích. Dokonce i skřeti.
„Nemáme ani co baštit!“ podotkl Biblo, v takových věcech vždycky praktický.
Bilbova proměna z usedlého cvalíka v neohroženého dobrodruha je krásná ukázka pohádkového vývoje postavy. A ty jeho hlášky o stýskání po domovině, po jídle a po teple vždycky pobaví. Jelikož se všechny postavy náruživě věnují pokuřování dýmek, mám strach, aby na knihu nebylo vylepeno upozornění od ministerstva zdravotnictví...
Hejtování filmu
Proč jsem ale knihu vůbec četl? Podíval jsem se totiž na poslední díl filmové trilogie Hobit a trošku nostalgicky zavzpomínal na staré časy. On ten poslední díl byl totiž strašná, roztahaná slátanina. Kde je moje milovaná pohádka? Proč mi ji vzali? Chtěli z toho udělat další epické fantasy, ale to Hobit prost2 není. K němu to nepatří. A proto jsem rád, že mi kniha opět trochu pošoupla náladu směrem vzhůru.
Já obecně bývám k filmům dost skeptický. Hlavně nesnáším, když vyjde kniha, jejíž obálka je jen fotka z filmu. Ještě že mám svého archivního Hobita, na jehož stránkách mám místy i kusy staré svačiny.