Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Hněv titánů

Hněv titánů

Publikováno 03.05.2012 Publikováno Zajímavosti Počet komentářů 0

Na Hvěv titánů jsem se díval v kině ve 3D a rozhodl jsem se vám přinést kratší recenzi na tento výtvor zámořských tvůrců. Dokázali se vůbec správně chopit řecké mytologie a adekvátně ji zpracovat?

Starověké Řecko bylo vždy mým oblíbeným historickým i bájologickým období. Obdivoval jsem jak moudrost Athén, tak disciplínu Sparťanů a především boj celého Řecka proti mocné Persii. Rovněž jejich báje a hašteřiví bohové mně vždycky lákali. A ačkoliv tato vášeň po letech neudržování už dávno opadla, těšil jsem se na film, jako každý starořekoholik. Do kina jsem vstupoval neposkvrněn. Neviděl jsem jediný snímek traileru nebo větu popisku či nedejbože recenze. Až později jsem se dozvěděl, že byl i nějaký předchozí díl, či co. Rozhodně se to dalo zvládnout i bez něj.

Opravdoví milovníci Starověkého Řecka si ve filmu jistě naleznou své – kyklopy, pegase, minotaury, známé hrdiny i (ne)mocné bohy. A co by byl Hvěv titánů bez titána (i když jen jednoho). Všechno je krásně zpracováno a působí tak realisticky, jak jen nerealistická stvoření mohou. Kouká se na to opravdu dobře. Celý film jsem navíc shlédl ve 3D. Musím říct, že vůči tomuto zobrazení jsem velmi skeptický a můj negativní pohled se nezměnil. Několik scén to jistě okoření, ale až takový rozdíl oproti 2D zážitku to není. A nyní konečně k očekávanému “ale”.

Považuji se vcelku za pozitivního člověka, který se na věcech snaží vidět to dobré a tak se mé recenze nesou v duchu pochval. Hněv titánů není špatný film (ano, opakuji to často), ale nemá příběh. Celých těch 99 minut se kecá, bojuje či utíká, ale nepříběhuje. Něco jsem tam postrádal, nenazýval bych to hlubší myšlenkou či smyslem, prostě jen nějaký promyšlenější děj. Nemůžu si pomoci, ale zabíjení hlavního záporáka mi přišlo hrozně jednoduché, zvláště pak, když jinak se jednalo o hodně epický film.

Velmi zajímavě si autoři poradili i s milostnou zápletkou, podařilo se jim ji totiž smrsknout do poslední, maximálně dvou posledních minut. Ta pusa za závěr rating určitě nezvýšila, ale o to se tvůrci myslím nepokoušeli.

A jak tu recenzi shrnout do několika slov? Zážitek působivý, příběh za moc nestál. Pokud se chcete podívat na efekty, což každý určitě občas chce, je tento film pro vás.


Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte I papír čeká na svou apokalypsu

I papír čeká na svou apokalypsu

Tento fejeton o papíru je zvláštní především v tom, že si ho můžete, respektive musíte, přečíst právě na papíru. Nečekejte klasický text, ale 2 stránky mého úhledného rukopisu. Google si neškrtne a je možné, že někteří lidé jakbysmet.

Zobrazit →

Holubice v kleci ohnivé

Holubice v kleci ohnivé

Řekl jsem si, že by bylo rozumné zveřejnit nějakou svou další povídku. Tuto jsem psal cirka před dvěma roky ještě jako úkol na Literární akademii. Řadí se do mojí série, kde se hemží skryté významy a vlastně není tak úplně jasné, o čem to je. Nicméně se přiznávám, že tenhle kus si sám sobě rád čtu. Doufám, že to nejsou první příznaky nafrněnost. Každopádně, užijte si ho – je tam andílek.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články