Emoji kultura aneb jedno velké nedorozumění ?
Nechci být skeptik, ale moje věštecké koleno mi říká, že příčinou dalšího světového konfliktu bude špatně pochopený emoji, který pošle prezident Trump prezidentu Putinovi. V bezpečí budeme pouze v případě, že budou komunikovat skrze červený telefon (vtip).
Svět se potápí v záplavě emoji a já se přitom nenaučil ještě ani ty základní. Usměváčka :) i smáčka
?
Občas je vidím používat v takové míře, že mi zůstává rozum stát. Jak se jim daří hledat ty správné ksichty? Vždyť já ani nevím, co který obličej znamená. Zlaté jsou ty služby, kde se mi po najetí kurzoru na emoji zobrazí, co vlastně znamená. Bez této nenápadné, leč velice účinné nápovědy bych byl naprosto ztracen. Což na telefonu jsem, protože žádný kurzor, žádná nápověda.
Ještě větší problém je, když chci poslat nějakého emoji já. Na klávesnici totiž nevidím, co který obličej znamená. Bojím se, že jednou budu chtít poslat „miluju tě“, ale omylem odešlu „zhyň v pekle“. Jsem si jistý, že takový emoji existuje.
Myslím, že od doby, kdy měli smajlíci zjednodušovat komunikaci, uplynulo hodně času.
?
Emoji jsou navíc doménou telefonů a tam já píšu nerad. Pořád ještě nostalgicky vzpomínám na hardwarovou klávesnici. Na ty notebookové emoji zatím nevytiskly. Ale byl by to určitě skvělý byznys ... emoji USB klávesnice. Nicméně jsem takový skeptik, že se ani nepodívám, zda na to už někdo přišel, protože určitě ano.
Smajlící jsem velmi zajímavý pohled do duše. Každý má totiž oblíbeného nějakého jiného. Já píšu zásadně a jenom
;)
Co však nemůžu nikdy vystát, je mrkající smajlík. Vzbuzuje ve mně totiž myšlenku, že si o mně ten druhý člověk na drátě myslí, že jsem debil. Těžko říct, co za tohle životní trauma může, ale každopádně vás dopředu varuji, nemrkejte na mě. Radši se ani nesmějte a nastavte poker face :|