Eleanor a Park - Rainbow Rowell
Zaláskovaný román v divnosvětě, kterému trochu přetekly stránky. Spíše než děj tu je důležitější vykreslování Eleanořina děsivého světa, který nelze smazat.
Eleanor a Park je takový sluníčkový román v nepříliš sluníčkovém světě. Odehrává se v době, kdy internet nikdo normální ještě neznal a všechny dobré písničky se musely strkat na pásky do nepraktických kazet. Byl to magický rok 1986.
Eleanor je dívka s faldem tu a tam a tam a ještě tam, co si nejspíše díky tyranizujícímu otci vytvořila svůj divnosvět, kterému rozumí snad jen ona sama. Park je z napůlasijské rodiny a nemá rád spoustu věcí a spoustu lidí a především je nervózní ze svého otce. A odehrává se to ve světě, kde nic není tak, jak má být.
Co by to bylo za knihu, kdyby se tito dva nezčuchli… Jen co je to za zčuchnutí, když začne výrokem, který nemá daleko k Tak už si kurva sedni.
...
Kniha začala, jenže ono se vlastně vůbec nic nedělo. Příběh se neodehrával, ale spíše se jen šouravými pohyby plazil dopředu. Pamatuju, že někde v polovině se odehrálo něco zajímavého a hned na to mě opět pohltila hluchota. Autorka se spíše než na děj soustředí na vykreslování Eleanořiných problémů s nevlastním otcem, který je hrubián a alkoholik, popisuje jak žijí s rodinou v prťavoučkém bytě a nemají peníze, a že ve škole je asi tak stejně oblíbená jako pondělí písemka z matematiky. A to všechno má ve čtenáři vzbudit lítost.
Po dlouhém nic přichází velké finále, které má sice dobrý náběh, ale ústí opět jako infantilní pohádka na dobrou noc. Vždyť je tam až do očí bijící okamžik „A zlo bylo poraženo“. Asi to ale patří k duši této knihy. Úplný závěr se mi velmi líbil a místo nějakého utínacího úderu nabízí zamýšlecí dojezd, který vás bude ještě pár dní doprovázet. Ironií osudu je, že zrovna k této knize mi vůbec neseděl.
Konečně závěr
Ve vyprávění se střídají obě hlavní postavy, což je určitě ku prospěchu věci a dá se ten podivuhodný vztah sledovat z více rovin. To ovšem k dobré knížce nestačí. Park se mi bohužel už na samém počátku znelíbil svým vystupováním a hlavním rysem Eleanořiny osobnosti je, že nemá zrovna normální život, což je málo a víc jsem si od ní odnést nedokázal. Ať už je Eleanor a Park cokoliv, tak je to především román pro dívky a nikomu jinému bych ho doporučit nemohl.
Trochu jsem doufal, že to bude více ve stylu Hvězdy nám nepřály, které se mi knižně velmi líbily, ale postavy tu jsou takové dětštější a méně uvěřitelné. Škoda. Třeba příště...