Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #3 – Jak jsem prvně chystal pepřák
Třetí den mi začalo defektové období. V jednu chvíli jsem si myslel, že to budu muset jednoduše zabalit. Naštěstí je tohle Slovensko proklestěné cyklo servisy.
Moje dva kolegové vstávali poněkud dříve, nevěděl jsem, kde ten elán berou. Dozvěděl jsem se, že dnešní vedra mají být teprve fest. Že je dokonce vydáno varování, aby lidé pokud možno nevycházeli ze svých domovů. To teda bude jízda. Já se vyhrabal ze spacáku o trochu déle, protože jsem čekal na otevření potravin. Už jsem ani neměl co snídat.
A pak to přišlo…
A pak jsem měl poznat opravdové slovenské hory. Nejdříve jsem si vychutnával pohled na Ružínskou přehradu, na jejíž hladině se držela vrstva mlhy. Z dalších zážitků si jen matně vybavuji jak tlačím, tlačím, tlačím a tlačím. Cestu lemovaly cedule s výrazy vstup zakázán, vstup na vlastní nebezpečí a já doufal, že to na mě neplatí. A když jsem to vytlačil nahoru, krpál kopec se změnil krpál zkopec a pak už jen vzpomínky, jak jsem brzdil, brzdil, brzdil a brzdil. Byla to ale příjemná změna.
Dorazil jsem do malebné obce Slovinky. Taková příjemná oáza mezi horami. Doplnil jsem zásoby a vyrazil směr Poráč. Krátce jsem musel skrz medvídkovou oblast, ale bylo tam tak hezky, že jsem se vůbec nebál. Jak já miloval den… A navíc se to vedro dalo snést, protože jsem neustále projížděl potokem.
Kolo začíná šrotit
Při sjezdech z Poráče se mi pak začalo uvolňovat přední kolo. Zkusil jsem ho dotáhnout, ale problém se znovu a znovu opakoval. Úplně jsem viděl, jak za chvíli budu jezdit už jen na zadním. Tragický scénář se nakonec naštěstí nekonal. Dojel jsem do Spišské Nové Vsi, kde mi v cyklo servise dali nové těsnění (děkuji pánům z Bicykle Schwabik za bezplatnou pomoc)
Ve městě jsem se držel až příliš dlouho. Navíc mě paní ovocnáčka varovala, že dál to je samá romská osada. Už se začalo pomalu smrákat a já opravdu nechtěl spát někde mezi cikány. Uvažoval jsem, že zůstanu tady a vyrazím až druhý den. Ale těch kilometrů jsem měl opravdu málo.
Je to hecař, ten kluk
Nakonec jsem se ale hecnul. Připravil jsem si pepřák na řidítka a řekl jsem si, že když mě někdo bude otravovat, tak ho nechám brečet. Vyrazil jsem na cestu podezřele vysokou rychlostí. Nemohl jsem tušit, za jakým rohem se vynoří. Projel jsem jednou osadu, která byla tuze děsivá a pokračoval dál. Nakonec se ukázalo, že byla první a poslední.
Co jsem si ale nevytrpěl u cikánů, to jsem schytal u hovad. Ty … hovada … se mě neustále držely. Chtěl jsem si odpočinout, ale jakmile jsem zastavil, tak se do mě pustily. Snažil jsem se jim ujíždět do toho strašného kopce. A když se mi to konečně podařilo, padla noc a já byl sám ve slovenském lese. Brrrr.
Unaven jsem si zajel do blízké vesničky Spišské Teplice, kde jsem to zalomil za kostelem na trávě.
- Race 1000 Miles Adventure 2015, day #1 – How it all started
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #1 – Jak to všechno začalo
- Race 1000 Miles Adventure 2015, day #2 – How I was afraid to go through the tunnel
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #2 – Jak jsem se bál tunelem
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #3 – Jak jsem prvně chystal pepřák
- Race 1000 Miles Adventure 2015, day #3 – How I was going to use pepper spray for the first time
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #4 – Jak jsem jel po území krav a lejn
- Race 1000 Miles Adventure, day #4 – How I biked through the territory of cows and shits
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #5 – Jak jsem se vždycky hecnul
- Race 1000 Miles Adventure, day #5 – How I was constantly challenging myself
- Race 1000 Miles Adventure, day #6 – How I threw my bike to a scarp
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #6 – Jak jsem hodil kolo do škarpy
- Race 1000 Miles Adventure, day #7 – How I escaped from Slovakia
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #7 – Jak jsem prchnul ze Slovenska
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #8 – Jak jsem nemohl věřit GPSce
- Race 1000 Miles Adventure, day #8 – How I coudn’t trust my GPS
- Race 1000 Miles Adventure, day #9 – How I made it to the half
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #9 – Jak jsem doklepnul půlku
- 1000 Miles Adventure 2015 – Jak jsem si vyzvedl triko za 50 hadrů
1000 Miles Adventure 2017, den #13 – Jak mě všichni dohnali
Už ani nemělo cenu závodit s cyklisty, závodil jsem totiž s časem a to je nepřítel nejhrubšího zrna. Nikdy totiž nespí a je neúnavný. Takže když jsem spal jako o sváteční neděli, logicky získával mohutný náskok.
Zobrazit →
Noční běh pro Světlušku 2016
Běželo se ve tmě a dokonce snad i pro dobrou věc. Já pro dobrou věc nejdříve mrznul a až teprve potom běžel. Sice jsem na konci nenašel cíl, ale na tisíce světel byl hezký pohled.
Zobrazit →
Přidejte svůj komentář