Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #3 – Jak jsem prvně chystal pepřák
22.07.2015
Vlastní silou
0
Třetí den mi začalo defektové období. V jednu chvíli jsem si myslel, že to budu muset jednoduše zabalit. Naštěstí je tohle Slovensko proklestěné cyklo servisy.
Moje dva kolegové vstávali poněkud dříve, nevěděl jsem, kde ten elán berou. Dozvěděl jsem se, že dnešní vedra mají být teprve fest. Že je dokonce vydáno varování, aby lidé pokud možno nevycházeli ze svých domovů. To teda bude jízda. Já se vyhrabal ze spacáku o trochu déle, protože jsem čekal na otevření potravin. Už jsem ani neměl co snídat.
A pak to přišlo…
A pak jsem měl poznat opravdové slovenské hory. Nejdříve jsem si vychutnával pohled na Ružínskou přehradu, na jejíž hladině se držela vrstva mlhy. Z dalších zážitků si jen matně vybavuji jak tlačím, tlačím, tlačím a tlačím. Cestu lemovaly cedule s výrazy vstup zakázán, vstup na vlastní nebezpečí a já doufal, že to na mě neplatí. A když jsem to vytlačil nahoru, krpál kopec se změnil krpál zkopec a pak už jen vzpomínky, jak jsem brzdil, brzdil, brzdil a brzdil. Byla to ale příjemná změna.
Dorazil jsem do malebné obce Slovinky. Taková příjemná oáza mezi horami. Doplnil jsem zásoby a vyrazil směr Poráč. Krátce jsem musel skrz medvídkovou oblast, ale bylo tam tak hezky, že jsem se vůbec nebál. Jak já miloval den… A navíc se to vedro dalo snést, protože jsem neustále projížděl potokem.
Kolo začíná šrotit
Při sjezdech z Poráče se mi pak začalo uvolňovat přední kolo. Zkusil jsem ho dotáhnout, ale problém se znovu a znovu opakoval. Úplně jsem viděl, jak za chvíli budu jezdit už jen na zadním. Tragický scénář se nakonec naštěstí nekonal. Dojel jsem do Spišské Nové Vsi, kde mi v cyklo servise dali nové těsnění (děkuji pánům z Bicykle Schwabik za bezplatnou pomoc)
Ve městě jsem se držel až příliš dlouho. Navíc mě paní ovocnáčka varovala, že dál to je samá romská osada. Už se začalo pomalu smrákat a já opravdu nechtěl spát někde mezi cikány. Uvažoval jsem, že zůstanu tady a vyrazím až druhý den. Ale těch kilometrů jsem měl opravdu málo.
Je to hecař, ten kluk
Nakonec jsem se ale hecnul. Připravil jsem si pepřák na řidítka a řekl jsem si, že když mě někdo bude otravovat, tak ho nechám brečet. Vyrazil jsem na cestu podezřele vysokou rychlostí. Nemohl jsem tušit, za jakým rohem se vynoří. Projel jsem jednou osadu, která byla tuze děsivá a pokračoval dál. Nakonec se ukázalo, že byla první a poslední.
Co jsem si ale nevytrpěl u cikánů, to jsem schytal u hovad. Ty … hovada … se mě neustále držely. Chtěl jsem si odpočinout, ale jakmile jsem zastavil, tak se do mě pustily. Snažil jsem se jim ujíždět do toho strašného kopce. A když se mi to konečně podařilo, padla noc a já byl sám ve slovenském lese. Brrrr.
Unaven jsem si zajel do blízké vesničky Spišské Teplice, kde jsem to zalomil za kostelem na trávě.
- 1000 Miles Adventure 2015 – Jak jsem si vyzvedl triko za 50 hadrů
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #9 – Jak jsem doklepnul půlku
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #8 – Jak jsem nemohl věřit GPSce
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #7 – Jak jsem prchnul ze Slovenska
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #6 – Jak jsem hodil kolo do škarpy
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #5 – Jak jsem se vždycky hecnul
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #4 – Jak jsem jel po území krav a lejn
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #3 – Jak jsem prvně chystal pepřák
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #2 – Jak jsem se bál tunelem
- Závod 1000 Miles Adventure 2015, den #1 – Jak to všechno začalo
Zajímáte se bikepackingové závody a cestování na kolech? Navštivte nový magazín BezPodpory.cz, kde postupně přibívají tipy na vybavení, jeho minimalizaci a řešení problémů, které vás na dlouhých cestách potkají.
IKEA jako all day family trip
IKEA zná každý. V Zimbawe možná ne, ale určitě mají povědomí. A IKEA má v mé mysli rovnítko s rodinou. A spoustou dětí, které tam veselé pobíhají a dělají … věci. A ti lidé tam chodí a jí a nakupují a žijí. A mně to přijde takové ujeté. Divné. Tak nedobře nenormální.
Zobrazit →
1000 Miles Adventure 2019, den #8 – Jak se mi přestalo dařit
Výjezdy z checkpointu jsou vždycky těžké. Jelikož jsme přechozí den jeli dlouho do noci, opět jsme zvolili trochu delší spánek. Delší … vyráželi jsme až v půl sedmé a spali sotva 4 hodiny, takže spíš jsme ho jen zbytečně nezkrátili.
Zobrazit →
Přidejte svůj komentář