Praha

Za exotikou už nemusíte jezdit do Afriky. Po Praze se sice netoulají lvy, zebry ani žirafy, ale v ulicích se tu pohybují zvláštní, až okultní bytosti. Některé vám vykouzlí úsměv na tváři. Jiné vás donutí vzít nohy na ramena a utíkat.

Dřív byla doprava jednoduchá. Když jste se chtěli dostat z bodu A do bodu B, prostě jste tam došli a nebo vás sežrali lvi. Ale co jsou moderní dějiny moderními dějinami, všechno se jenom komplikuje. Stejně tak jako moje strasti, které mě potkávají, když cestuju z bodu A do bodu B.

Možná, že páté patro v New Yorku není nic moc. Jenže já nejsem měšťák, ani maloměšťák, ale vesničák. Dokonce ani naše základní škola neměla tolik pater, pokud si dobře vzpomínám. A tak, když už jsem se tu v oblacích zabydlel, mohu nosit frňák pěkně nahoře.

The Praha není pohled na město samotné, ale jak jsem se s ní musel potýkat já sám. Výkřiky do tmy, které netrvají déle než oddělení hlavy gilotinou, ale přesto dohromady dávají ten podivuhodný celek. Tu moji Prahu. Prostě the Prahu.

Účastnil jsem se večera pod letlampou na téma „Jaký je vztah sociálních sítí a nových médií k literatuře?“ Jak to všechno probíhalo? Co jsem si odnesl? A jaké odpovědi na doposud nezodpovězené otázky padly?

Lidé mají nejoblíbenější filmy, knihy, jídla, herce, místa, tak proč by nemohli mít i nejoblíbenější prostředek městské hromadné dopravy? Já už si svůj žebříček sestavil a vypadá následovně:

Najít si dobrou praxi je pořádný oříšek, který se nedá rozlousknout jen tak. Třeba mně to trvalo snad půl roku, než jsem konečně zakotvil v PositiveZero. A jaký je můj příběh?

Změny pražské MHD se dotkly každého desátého z nás. Mezi lidmi vyvolává smích, pláč nebo záchvaty zoufalství. Je to však zároveň i období příjemných překvapení, kdy se nástup do špatné tramvaje může změnit v objev dosud neznámé zkratky.