Knihy

Kdo by neznal Úžasnou Zeměplochu. Můžete ji nařknout z nekalé reklamy, že sama sebe vychvaluje, ale pak si ji přečtete a všechny ty podlé pocity plné ostrých, špičatých věcí zmizí a nahradí je radost z příjemného počtení. A jak je na tom Pod parou?

Hobita zná každy. Musí. Toho musel přečíst i Miloš. A ve mně zase jednou vzplanula ta neutěšitelná touha vydat se zpátky do toho pohádkové světa plného hobitů, čarodějů, elfů a především trpaslíků. A že to stálo za to.

Šarlatové písmeno je druhá klasika, kterou jsem četl v krátké době. To mi přímo nanahrává, abych ji porovnával s Pýchou a předsudkem. Asi budu srovnávat nesrovnatelné, ale já jsem odvážný člověk, tak se o to alespoň pokusím.

Opět jsem jednou vyzkoušel klasiku. Ta má takovou pověst, že ji nikdo nečte, jen se o ní učí, tak jsem byl trochu nedůvěřivý. Nicméně už po první stránce jsem se dokázal utopit ve velmi čtivém a vtipném textu.

Zaláskovaný román v divnosvětě, kterému trochu přetekly stránky. Spíše než děj tu je důležitější vykreslování Eleanořina děsivého světa, který nelze smazat.

Další díl ze hmyzí série Stíny vědoucích. Magie pomalu vyvěrá na povrch a ačkoliv technologie dělá neskutečné pokroky, tak to bude nejspíše ona, kdo zasadí rozhodující ránu. Kdo se ale zmocní jejího pramene?

Tajemný Thomas je nejspíše první hororová kniha, kterou jsem kdy četl. Já jsem totiž člověk s přirozenými sklony se bát a s ještě přirozenějšími sklony se bát nerad. Přesto však jsem statečně vstoupil na tuto nezmapovanou půdu.

Gamebooky možná už vymřely, ale stále existuje několik zástupců, které si musíte přečíst dříve než zemřete. A ano, je to trochu morbidní perex.

Impérium černé a zlaté je nevšedním zážitkem ze světa steampunku, jež nadchne ty, které už omrzeli elfové, trpaslíci a podobná verbeš nižšího původu… Budoucnost patří hmyzu!

Húrinovy děti jsou pouze výsekem jedné báje z Tolkienova Silmarillionu, ale díky své rozsáhlosti a spletitému příběhu jim nedělá problém stát v samostatné knize, která je navíc obohacena o krásné ilustrace.