Carpatia Divide

Přístřešek prostorný, super – ale ta vlhkost! Měl jsem pocit, že vzduch je durch, já jsem durch a spacák je durch. Jak v něm budu spát zítra? Tyhle otázky musely počkat. Trochu jsem doufal, že někdy odpoledne vyjde slunce a vysuším ho, ale to bylo ještě dlouho přede mnou. Snědl jsem si svoje poslední panini z benzinky a vydal se směr Nízké Beskydy.

Ráno jsem se probudil ještě před budíkem, jenže se spacáku se mi vůbec nechtělo. Přemlouvat jsem se musel snad půl hodiny. A ještě mi chvíli trvalo, než jsem sbalil všechna svoje fidlátka včetně alufolie a došustil se na kolo.

I když jsem spal v 1200 metrech, nebyla mi zima. Rozhodně lepší než v údolí u vody. Čtyři stěny, i když s dírami, mi poskytly dostatečnou izolaci a ptačí rodina ochranu proti případným vetřelcům. Alespoň jsem v ně věřil.

Na Carpatia Divide jsem se přihlašoval někdy na konci dubna. Mnoho informací nebylo k nalezení, protože měl být odstartován teprve první ročník. Co jsem pochopil, navazoval na dřívější etapový závod Transcarpatia, ale tentokrát v klasickém bikepackingovém duchu. To znamená každý sám za sebe a bez zabezpečení.