Zážitky

S koupí nového telefonu ve mně vždycky vyvstane filosofická otázka, na co já ho vlastně mám. Zda je vůbec nutné mít smartphone a jestli nestačí několikatlačítková cihla, co dokáže přijmou hovor a odeslat SMS. Minimálně vím, že bez funkčního čísla nemůžete plnohodnotně ovládat svůj bankovní účet a všude na vás budou koukat jako na idiota.

Doba první republiky je krásné období, kdy jste na ulicích potkávali Dámy a Pány, Všechno bylo růžové a každý cítil v kostech, že po válce přišel zlatý věk. A nebo ne? Není to jen prachsprostá idea o republice, která nikdy neexistovala?

Slovofilie, to musí být diagnóza. Mám v oblibě všechny výrazy, která zavání exotikou a z nudné pravdy udělají barvité popsání skutečnosti. Asi právě proto nerad něco píšu v angličtině, protože tam je můj projev suchý jako moucha na parapetu.

Velmi rád říkám: „To se nějak poddá.“ Často se u toho ještě potutelně směju, jako bych věděl o nějaké utajené pravdě. Ale pravda je taková, že netuším vůbec nic.

Poslední část vizity v Římě. Do pár památek jsme se narvali zadarmo a dokonce navštívili nějaký vyschlý park. A pak už konečně domůůůůů. Stačí přežít Wizzair let.

Už se blížíme ke konci našeho dobrodružství. Dnes to bude o našem společném soužití na bytě, kde nechyběla půlnoční překvapení ani odpad z nejbližšího nevěstince. A samozřejmě také památky – Panteon, fontána di Trevi a památník Viktora Emanuela II.

Po rozpáleném městě konečně přišlo moře! Písek je sice ještě víc horký než antické dláždění, ale to se dá dobře přežit, když se zchladím ve studené vodě. A konečně jsme viděli i italskou kočku … která nebyla úplně přátelská.

Vatikán se mi líbil svou divností. Rád jsem si o něm pročítal články na Wikipedii, jak to tam funguje a jak tam například získáte občanství. Nemohl jsem se dočkat, až ho konečně navštívím face to face. (za předpokladu, že Vatikán má face)

Kam se v Římě podívat nejdříve? Přece na Koloseum! Ty pravé antické hody konečně mohou začít. Hned vedle jsme navštívili Forum Romanum, kde bylo tolik sloupů, že jsem slintal blahem. Jen kdyby mi všichni nenabízeli selfie stick…

Římské dobrodružství je malý cestopisný epos (můj učitel literárních žánrů by mě za to asi zabil) o tom, jak jsem se svojí frajerkou poznával krásy a žumpy slavného antického města. Ještě než však naše nohy spočinuly na starobylých chodnících, museli jsme se tam nějak dostat – a že to nebylo jednoduché!