Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán
Archiv rubriky

Z vlastní hlavy

Rubrika střepy z života je nesourodý soupis zážitků, myšlenek a osobních neúspěchů, které mě potkaly. Nehledejte tu poučení ani velká slova. Nejsem kouč ani morální autorita. Čekejte, že vysměju sám sobě, kdykoliv si poskytnu příležitost a udeřím tam, kde vidím paradox.


Nikdy neslibuj nikdy

Nikdy neslibuj nikdy

Nejsem člověk velký slov, velkých činů ani velkých slibů. Přece jsem si minulý rok dovolil udělat předsevzetí – nic nenapsat. Dá se říct, že jsem uspěl. Jenže co teď, když se musím vrátit zpět do židle a vzít klávesnici za ten správný konec?

Publikováno 01.01.2018 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 8

Zobrazit →

Jak jsem podruhé reklamoval Fitbit Charge HR

Jak jsem podruhé reklamoval Fitbit Charge HR

Nesnáším reklamace. Domáhání se svých práv bývá nesmírně dlouhá, vyčerpávající záležitost, která akorát pocuchá nervy a ne vždy končí šťastně. Ani já jsem nečekal takových peripetií při reklamaci Fitbitu.

Publikováno 25.02.2017 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 1

Zobrazit →

V jakém největším mrazu jsem běhal

V jakém největším mrazu jsem běhal

Sice u nás není Sibiř, ale na běhání v zimě je třeba se správně připravit. Když se pořádně zacibuluju, je mi mnohem větší teplo, než v civilním oblečení. V něm dost mrznu. A nedávné pády teplot mě donutily zamyslet se, při čem se nebojím vyběhnout.

Publikováno 14.01.2017 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 0

Zobrazit →

Not

Not

Někdo je yes-man, já jsem no-man. Moje obliba vrtění hlavou je nesmírně silná a spojuje se nepochopením všech těch, kteří kývání považují za svůj osobní sport. Tentokrát říkám důrazné ne svému blogu. A nevýrazné ano sovětským plakátům.

Publikováno 31.12.2016 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 4

Zobrazit →

Lyžařské kurzy jsou povinně volitelné

Lyžařské kurzy jsou povinně volitelné

Na svahu jsem opravdový zabiják. Skoro bych si dovolil říct – sebevražedný útočník – ačkoliv mě tento výrok pravděpodobně zařadí mezi rizikové spoluobčany. Svoji kariéru jsem si ale nezvolil dobrovolně. Dohnala mě k tomu škola a její povinně volitelné kurzy.

Publikováno 12.12.2016 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 1

Zobrazit →

Muž pánem domácnosti #11 – Zařizuju Vánoce

Muž pánem domácnosti #11 – Zařizuju Vánoce

Vánoce, to je výzva moderního světa! Doufám v nejlepší, ale zároveň jsem rád za to, že psychiatrickou léčebnu mám v docházkové vzdálenosti. Moje taktika je vzít tu krásnou tradici a přetvořit ji k obrazu svému.

Publikováno 07.12.2016 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 4

Zobrazit →

Seriál Semestr

Seriál Semestr

Seriál semestr je o vztahu na dálku (ačkoliv zrovna Berlín až taková štreka není). Co ho vyděluje s té obrovské skupiny romantických plačíren je, že se děje jen přes počítač. Aktéři tak komunikují jen přes Facebooky, Skypy a tak.

Publikováno 27.11.2016 Publikováno Zajímavosti Počet komentářů 0

Zobrazit →

Lehkosti sousedského soužití

Lehkosti sousedského soužití

Jelikož tu nejsme v Grónku, kde hustota zalidnění o chlup překračuje dvě setiny člověka na kilometr čtvereční, máme sousedy. A to může být kámen úrazu. Jsou dvě základní cesty úspěchu – zkámošit se a nezkámošit se. Vypadá to, že obě metody se používají fifty fifty. Každá je ovšem jako dvousečná zbraň a může se vám setsakra vymstít.

Publikováno 17.11.2016 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 6

Zobrazit →

K čemu já ten telefon vlastně mám?

K čemu já ten telefon vlastně mám?

S koupí nového telefonu ve mně vždycky vyvstane filosofická otázka, na co já ho vlastně mám. Zda je vůbec nutné mít smartphone a jestli nestačí několikatlačítková cihla, co dokáže přijmou hovor a odeslat SMS. Minimálně vím, že bez funkčního čísla nemůžete plnohodnotně ovládat svůj bankovní účet a všude na vás budou koukat jako na idiota.

Publikováno 06.11.2016 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 2

Zobrazit →

Prvorepublikový blud

Prvorepublikový blud

Doba první republiky je krásné období, kdy jste na ulicích potkávali Dámy a Pány, Všechno bylo růžové a každý cítil v kostech, že po válce přišel zlatý věk. A nebo ne? Není to jen prachsprostá idea o republice, která nikdy neexistovala?

Publikováno 30.10.2016 Publikováno Z vlastní hlavy Počet komentářů 3

Zobrazit →



Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články

Instagram