Michal Ozogán Blog exjedničkáře bez vyhlídky na praktický život
Michal Ozogán

Muž pánem domácnosti #3 – Nehrej si na zahradníka, buď jím!

Muž pánem domácnosti #3 – Nehrej si na zahradníka, buď jím!

Publikováno 06.03.2015 Publikováno Zážitky Počet komentářů 16

Pěstuji. Ne, není to konopí, ale stejně to dělám rád. Možná mi to všechno dříve či později, ale spíše dříve, pochcípá, ale utěšuje mě konejšivá myšlenka, že co je zelené, to stejně bolest necítí.

Chytlo mě to někdy minulý rok, kdy jsem si říkal, že by bylo docela fajnové vypěstovat si nějaké drogy. Jako všechno legálně samozřejmě (pro pány policajty, které sem dovedl google nebo jiný sviňák/práskač), ale nakonec se z toho sešlo, protože jsem si vzpomněl, že vlastně nejsem feťák. Docela se mi v tu chvíli ulevilo. Ale mohl jsem to alespoň prodávat, prej to docela nese a ani na to není třeba živnost.

Truhlík všehochutník

Nejdříve jsem se rozhodl vypěstovat si nějakou tu bylinku, takže jsem koupil truhlík, dal ho na okno, nasypal trochu hlíny a vhodil něco málo osiva. Netrvalo dlouho a měl jsem tam takový malý kus čisté přírody. Nevěděl jsem sice, co je co, byla to jedna velká džungle, ale byl jsem na sebe pyšný, že se mi to povedlo. Když jsem ovšem sklidil úrodu, moc jsem nevěděl, jak ji upotřebit, takže jsem ji nakonec vyházel. V tu chvíli mi bylo jasné, že bych měl trochu přebudovat chatrné základy mé ledabylé koncepce.

Přešel jsem tudíž na trvalky. Ono by mě totiž asi nebavilo, sázet to znovu a znovu. Já vždycky rád investuju na mnoho let dopředu a výsledky chci nejlépe zítra v ranních hodinách. S ohledem na tuto skutečnost příliš nechápu, co to dělám. Na druhou stranu tato nelogická představa krásně zapadá do mého života, který má ve stejném duchu budované základy. Velmi vzdušné základy. Něco jako když našleháte sníh.

Obří sekvoj za oknem

Od bylinek přes chilli až nakonec ke stromům. Nejdříve jsem si zasadil, co jsem sežral v obchodě. Pardon, v obchodě nakoupil, doma sežral a pecky vyplival. Takhle mi rostou už tři stromky, které můžou být buď jabkovníky nebo cintrónovníky. Dozvím se asi až v okamžiku, kdy začnou plodit. Těžko říct jestli je dřív nezabiju. Spíš ale jo. A zasadil jsem si i obří sekvoj, jen mi tak trochu vůbec nevyklíčila. Asi je to dobře, protože mám velmi omezenou výšku stropu.

V životě muže jsem už na 33 procentech. Stačí už jen postavit barák. A zplodit syna, což by mohlo jít odškrtnou návštěvou ve spermabance, ale to první bude asi problém. Z toho se prostě nedá jen tak vyvlíknout. Ještě že jsem velmi kreativní člověk.

Můj pokoj začíná rostlinami překypovat a jako má mnoho knihomolů problém kam s knihami, tak já mám zase problém kam s květináči. Naštěstí mi většina věcí rychle chcípne nebo vůbec nevyrostne, takže to není až tak velký problém.

Zhnoj to!

View this post on Instagram

Spring entered to my room.

A post shared by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Nedávno jsem zjistil, že když přidám kytce hnojivo, tak začne rychleji růst. Už konečně chápu pocity Kolumba, který objevuje Indii. Aktuálně jsem ve fázi zkoušení, kolik toho hnojiva vlastně kytka snese, což v některých lidech vyvolává obavy z genetických mutací. Uznávám, že občas usínám se strachem, zda mi sem v noci nevtrhne jednotka SWAT a ten nebezpečný biologický materiál nezabaví. Jsem zastánce názoru, když zemřít, tak jedině s hnojivem v hubě. A doufám, že i mé rostlinky tuto filosofii sdílí a že mezi nimi není žádný Nietzsche. Ještě by mi spáchaly sebevraždu chudinku. Jako kdyby nestačilo, že je kosím já sám.

Co se kytek týče, jsem velký optimista. I tu oschlou poctivě zalévám a je mi jedno, jestli to někteří považují za týrání. Naopak si myslím, že každý by měl být svého květináře, kterému by stačilo v akutních případech zavolat a on by se na tu nemocnou chudinku podíval. A kdyby už nic nešlo dělat, dal by jí poslední pomazání a vyhodil do popelnice.


Už jste zasadili strom? Alespoň malinkatý… nebo cokoliv… fazoli do vaty…?


V sérii „Pán domácnosti“

Komentáře
  1. Jitka

    Jitka: Ty mě prostě bavíš :-)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: To píše život! :D

  2. Maruška

    Maruška: U mě to není spirála hladu, ale normální nenažranost. :D A možná pak nějaké mentální těhotenství, protože jaké zrůdy já dokážu namíchat a kombinovat, to vypadá mnohdy jako nepovedený pokus nějakého šílnece. :D
    Supr článek:)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: A já jsem zase naopak zastánce nemíchání jídel. Podle mě je všechno nejlepší samotné a dávat si to pěkně postupně. Ty si najdi svého pejska a určitě budete happy :-D

  3. Tajemná Temnota

    Tajemná Temnota: Heh. Taky někdy hledám jídlo a vůbec ni nenacházím a přemýšlím o tom, že bych měla nakoupit. Ono to neuškodí trochu se najíst že? xD

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Najíst se je super! Jen to někdy stojí spoustu energie a člověk má pak z toho jen hlad…

  4. Tajemná Temnota

    Tajemná Temnota: Hah! Tak jsem po létech našla tenhle blog díky náhodě a hned mi to zlepšilo náladu :D.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Holubice v kleci ohnivé

Holubice v kleci ohnivé

Řekl jsem si, že by bylo rozumné zveřejnit nějakou svou další povídku. Tuto jsem psal cirka před dvěma roky ještě jako úkol na Literární akademii. Řadí se do mojí série, kde se hemží skryté významy a vlastně není tak úplně jasné, o čem to je. Nicméně se přiznávám, že tenhle kus si sám sobě rád čtu. Doufám, že to nejsou první příznaky nafrněnost. Každopádně, užijte si ho – je tam andílek.

Zobrazit →

Jak režizér k mindráku přišel

Jak režizér k mindráku přišel

Drabble se slovy guláš, filmař, legitimace, dřevoryt a prohrávat.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články